KOCHANSKA_CH: Jasně, zdravotní důvody jsou jiná písnička. Mám třeba nězné vzpomínky na jedno mladé, libové bio jehněčí a ledový salát s olivovým olejem, nádherné jídlo, jak moc by mu to v těch tabulkách slušelo. Ovšem můj žlučník si o tom myslel něco jiného a myslel si to tak důrazně, že jsme si to šli vyjasňovat na pohotovost

Pak jsme tu my, co si tu pizzu dát nemůžeme, aniž by nám pak střevní kličky předvedly své umění. V podstatě mi to pomáhá stravu držet, když jsem si řekla, že věci, co mi dělají zle na střeva a cukrovku nebudu jíst. Jsem bez nich už tak dlouho, že pominulo aj bažení.

Všem příznivcům přísných režimů, ať už s cheat dayem nebo bez, bych ostatně doporučila následující experiment: třeba tejden pečlivě vážit, ale jíst víceméně cokoli. Dát si večer chipsy. Zajít si na meníčko do Mekáče. Objednat si v hospodě smažák. Dát si oblíbenou zmrzlinu, hrst oříšků k svačině, chleba s olivovým olejem, majonézový salát, cokoli, co se ve Vašem jídelníčku běžně vyskytuje. A sledovat, co to dělá s energetickým příjmem a makry. Zjistíte například, že některá jídla (smažák s hranolkama a tatarkou, pečená husa apod.) jsou fakt masakr a bez přestřelení denního příjmu se do jídelníčku nevejdou, ale padesát gramů zmrzliny po obědě nebo misku chipsů si člověk klidně může dát a vůbec nic se nestane. Naopak nekontrolované dávky oříšků, olivový olej nebo třeba rybí salát dokážou nadělat v jídelníčku nečekaný bordel. Proklínané luštěniny že jsou fantastický zdroj vysokobjemové nízkoenergetické stravy. A tak. Nebo že třeba cheesburger v nouzi, ač je to ultrazpracovaná přemražená srágora, je energeticky naprosto v pohodě a v nouzi (oblíbený příklad, vracíme se v noci ze služební cesty) je lepší si jeden koupit, než hladovět o hodinu dvě déle, což klasicky skončí přejedením. Jasně, když štíhlá dívka hubne poslední kilo, jde o každý joul, ale obézní má velký manévrovací prostor a tohle si klidně dovolit může, aniž by musel přemýšlet v intencích "cheat dayů" a mít pocit, že nějak "podvádí". Jde o množství, jde o to, aby v jídelníčku jinak převládala zdravá jídla a tohle tam bylo v menšině. A jde o to, vědět, co dělám a jak to v těch tabulkách vypadá.

MARINNE: těch 2000kcal je jako že cheat day? kolik má bejt proboha ten režim?

No, nemyslím, že má smysl dělit jídla na "dobrý" a "špatný" a dny na "dietu" a "cheat day". Jenom to podporuje to bipolární nastavení, o kterým jsem mluvila níž. Je samozřejmě dobrý vnímat, když jídelníček začíná plošně ujíždět, kam nemá, ale to bejvá často spíš otázka stresu, přepracování, nevyspání, nebo nějakého psychického problému, případně samozřejmě reakce na předchozí zbytečnou askezi, než nějaká jen tak rozmazlená rozežranost. Když říkám, že mi koncept cheat daye nepřijde užitečný, fakt tím nemyslím, že má člověk bez odpočinku jet nějakou nízkoenergetickou hrůzu. Kulturista v rýsovací fázi je jedna věc, a to pak stejně skončí přejídáním po závodech, ale obézní je úplně jiná věc.

PISTA1: Lenže tu sme u toho, čo na koho funguje. Niekto chce tie radikálne zmeny a pevné pravidlá, nie a hotovo. Potom je druhá skupina ľudí, ktorej keď povieš že niečo nesmú, o to viac ich to demotivuje a oveľa jednoduchšie je prenastaviť sa z "mám rád koláče, dal by som si" na "koláč len cez víkend a 1x". Pokiaľ nebudeme prihliadať k tomu, čo je pre dotyčného prijateľnejší spôsob tak to nebude mať úspech. Rovnako ako sa rôzny ľudia učia rôznymi spôsobmi, tak aj zmena návykov môže prebiehať rôznymi spôsobmi.

Smysl principů jako je cheat day (blbý jméno teda) je v tom, aby lidi nevzdávali dlouhodobý záměr kvůli tomu, když čas od času potřebují povolit nebo polevit. Nepotřebuje to každej, určitě to neni univerzální mechanismus pro každýho vhodnej, ale leckomu to může zabránit v tom, aby to (něco, cokoli, to se netýká jen stravování) vzdal, protože to prostě nevydržej, nebo jim zvolený režim přijde nesnesitelně striktní. Neni třeba to hned hnát do extrému, že když povolim jednou, všechno končí, ostatně právě tomu má takovej princip zabránit. Něco jako streak freeze v Duolingu. :-]

Pokud o sobě vím, že když vynechám (nebo povolim, nebo cokoli) jednou, že už neni cesty zpět, pak to neni princip pro mě. (Nebo pokud jsem abstinující alkoholik třeba.) Pokud mi to pomůže, abych se nezhroutil z výčitek, že jsem nevydržel nějaký 100% grind, ale dělál to, co dělám, dlouhodobě, super.

Cheat day je podle mého názoru blbost. Taky jsem to kdysi zkoušel, celou dobu se upínáš na to že teď můžeš a i když nechceš tak to skončí tím že se přežereš.
Místo toho se vždycky když si chci dát něco "nezdravýho" tak se zastavím a zeptám se: Opravdu to chceš? Co z toho budeš mít? S tojí ti to za to?
A ono to kupodivu funguje, když fakt chci tak si dám, ale většinou to stačí k tomu aby mě to zabrzdilo.
Třeba zrovna dneska, na náměstí svatomartinské trhy. Klobásky, pečený prasátko, koláčky, buchty, frgále..... Tak jsem si koupil dvě jablka a tři banány.

Sem chtěl říct, že dávat takové zaručené rady potenciálně může být jako radit alkoholikovi-abstinentovi, že si má čas od času udělat cheat day. :)

DRAGON: jenže "cheat day" = den bez pravidel. A u někoho kdo má problém s kontrolou to není úplně ideální strategie.
Daleko lepší je zařadit předem zapocteny jídlo který ti fakt chybí.
Jasně ve výsledku je to to samé, ale s úplně odlišným mindsetem.

ARGANNAH: obezni stare prepracovane matky :-D (ne, neverila jsem, ze se to s vahou s vekem tak moc zhorsuje, stejne jako jsem ve dvaceti neverila, ze kojeni, vek a gravitace dokazi s prsy to, co dokazi)

DRAGON: Já s tebou ani nejsem nijak v principiální při. Klidně si dávej cheat daye, zjevně ti to funguje, jak o tom svědčí fotky v nyxích fotkoklubech. :) Ale ty jsi zdravý chlap, sportovec, který s obezitou problém nemá. Takový člověk sice občas i trochu přibere, ale v zásadě no problem, tak to zase v nějakém ohraničeném čase zhubne, dostane se zpátky na svou normální váhu a business as usual. Situace obézního člověka, nota bene obézní ženy (a ultra nota bene obézní přepracované matky), je jiná, tam je miliarda faktorů navíc, které rukou svornou a nerozdílnou udržujou, kolikrát napříč desetiletími, tu obezitu v permanenci. Samozřejmě taková osoba může nasadit nějaký režim, který tobě vyhovuje, třeba na něm i dost zhubne. Akorátže pokud se zároveň (a ideálně ještě předtím) důkladně nevyřeší všechny ty faktory kolem, které jsou tím hubnutím jen na chvilku překryté, tak nejenže to pak ta osoba zas přibere, ale ta hubnoucí epizoda, ač krátkodobě úspěšná, to na dlouhodobé rovině vlastně akorát zhorší.

TLDR: nejsme stejní. Různé typy problému vyžadujou různé typy přístupu. A odstraňovat obezitu pomocí běžných hubnoucích režimů je, jako kdyby princ Bajaja šel na draka s plastikovou nerfkou a pak se hrozně divil, že to sice chvíli vypadalo, jak vyhrává, ale pak ho drak zase, už třeba po třicáté, sežral.

Ja teda stojim za SPIKE411 - u mne cheat days nefunguji, vubec.. Jednak moct jednou tydne jedno "ne ok" jidlo neni nic, na co se muzu tesit, proste spatne snasim, ze si ten den nemuzu dat cokoliv, co bych rada (a pokud bych mohla, to uz bude zas o tom prezirani, co nechceme), jednak si ty hranolky chci dat tehdy, kdyz se mi to hodi, ne "v nedeli". Rozhodne se mi mnohem vic osvedcilo dat si obcas hranolky jen tak nez si to planovat na konkretni den.

Samozrejme chapu, ze mnozstvi lidi funguje, jinak by se nezavadel... ale ja na to nemam ten spravny mindset.

A dávat si prasárny "za odměnu" je fakt pitomost.

Pardon, tomu se říká normální stravování, ne cheat days. 🙃

Navíc proč pořád stavíš do opozice zdravé vs chutné jídlo?

To je fakt pekelné nastavení mysli. :)