Cheat day je podle mého názoru blbost. Taky jsem to kdysi zkoušel, celou dobu se upínáš na to že teď můžeš a i když nechceš tak to skončí tím že se přežereš.
Místo toho se vždycky když si chci dát něco "nezdravýho" tak se zastavím a zeptám se: Opravdu to chceš? Co z toho budeš mít? S tojí ti to za to?
A ono to kupodivu funguje, když fakt chci tak si dám, ale většinou to stačí k tomu aby mě to zabrzdilo.
Třeba zrovna dneska, na náměstí svatomartinské trhy. Klobásky, pečený prasátko, koláčky, buchty, frgále..... Tak jsem si koupil dvě jablka a tři banány.

Sem chtěl říct, že dávat takové zaručené rady potenciálně může být jako radit alkoholikovi-abstinentovi, že si má čas od času udělat cheat day. :)

DRAGON: jenže "cheat day" = den bez pravidel. A u někoho kdo má problém s kontrolou to není úplně ideální strategie.
Daleko lepší je zařadit předem zapocteny jídlo který ti fakt chybí.
Jasně ve výsledku je to to samé, ale s úplně odlišným mindsetem.

ARGANNAH: obezni stare prepracovane matky :-D (ne, neverila jsem, ze se to s vahou s vekem tak moc zhorsuje, stejne jako jsem ve dvaceti neverila, ze kojeni, vek a gravitace dokazi s prsy to, co dokazi)

DRAGON: Já s tebou ani nejsem nijak v principiální při. Klidně si dávej cheat daye, zjevně ti to funguje, jak o tom svědčí fotky v nyxích fotkoklubech. :) Ale ty jsi zdravý chlap, sportovec, který s obezitou problém nemá. Takový člověk sice občas i trochu přibere, ale v zásadě no problem, tak to zase v nějakém ohraničeném čase zhubne, dostane se zpátky na svou normální váhu a business as usual. Situace obézního člověka, nota bene obézní ženy (a ultra nota bene obézní přepracované matky), je jiná, tam je miliarda faktorů navíc, které rukou svornou a nerozdílnou udržujou, kolikrát napříč desetiletími, tu obezitu v permanenci. Samozřejmě taková osoba může nasadit nějaký režim, který tobě vyhovuje, třeba na něm i dost zhubne. Akorátže pokud se zároveň (a ideálně ještě předtím) důkladně nevyřeší všechny ty faktory kolem, které jsou tím hubnutím jen na chvilku překryté, tak nejenže to pak ta osoba zas přibere, ale ta hubnoucí epizoda, ač krátkodobě úspěšná, to na dlouhodobé rovině vlastně akorát zhorší.

TLDR: nejsme stejní. Různé typy problému vyžadujou různé typy přístupu. A odstraňovat obezitu pomocí běžných hubnoucích režimů je, jako kdyby princ Bajaja šel na draka s plastikovou nerfkou a pak se hrozně divil, že to sice chvíli vypadalo, jak vyhrává, ale pak ho drak zase, už třeba po třicáté, sežral.

Ja teda stojim za SPIKE411 - u mne cheat days nefunguji, vubec.. Jednak moct jednou tydne jedno "ne ok" jidlo neni nic, na co se muzu tesit, proste spatne snasim, ze si ten den nemuzu dat cokoliv, co bych rada (a pokud bych mohla, to uz bude zas o tom prezirani, co nechceme), jednak si ty hranolky chci dat tehdy, kdyz se mi to hodi, ne "v nedeli". Rozhodne se mi mnohem vic osvedcilo dat si obcas hranolky jen tak nez si to planovat na konkretni den.

Samozrejme chapu, ze mnozstvi lidi funguje, jinak by se nezavadel... ale ja na to nemam ten spravny mindset.

A dávat si prasárny "za odměnu" je fakt pitomost.

Pardon, tomu se říká normální stravování, ne cheat days. 🙃

Navíc proč pořád stavíš do opozice zdravé vs chutné jídlo?

To je fakt pekelné nastavení mysli. :)

KOCHANSKA_CH: opět: to není myšleno konkrétně na tebe, ale je to obecná rada/věta. Si můžete s Elisabet podat ruce :))

SPIKE411: Zkusím to vysvětlit jinak: cheat day pro mne znamená to, že si jeden den dám nějaké jídlo, které není úplně zrovna esence zdravého stylu. Neboli jidlo, ktere nejim každý den. Muze to byt klidně knedlo vepřo zelo. Opět: není to vůbec o tom co píšeš: není to vůbec o tom jestli to někomu může pomoct, je to o tom aby to bylo zábavnější. Možná ty jsi člověk, který jí 7x týdne zdravé jidlo a vůbec mu to nevadí, ale je mnohem víc lidí, kteří by se cpali nezdravým, chutnějším jidlem, ale prostě to nedělají, protože se rozhodli zlepšit svou stravu. A když si jednou týdně dají malý ústupek, ničemu to nevadi ani to neznamená ty negativa o kterych píšeš. Jede to spoustu lidí, který znam a nikdo s tím problém nemá.

ARGANNAH: cheat day není vůbec o tom, že by ses podjidala nebo že by to mělo signalizovat že to krachuje, je to mnohem vic o tom co píše JOPS. Cheat day neimplikuje žádný podvádění. O tom to není. Uznávám, přejmenoval bych to určitě jinak. Ale pracuju s tím , jak se tomu prostě říká. Přesně to s tím kfc, to je ono, ale taky nemůžeš přijet unavena do kfc 4x týdně. Můžeš to udělat jednou. Ono když člověk nad stravou přemýšlí, tak to vůbec ničemu nevadí. Že si uděláš radost jednou týdně, ještě neznamená, že narušuješ správný přístup, ani že by ses za to měla cítit nějak špatně. Přísnost vůbec řešit nebudu, to je hodně subjektivní věc. To, že si jeden den dopřeješ více nezdravé jídlo než zbylých šest dni, vůbec neznamena, že se musíš tyranizovat po zbytek týdne. Ono jíst zdravě neznamená jíst málo. Když si najdeš kvalitní suroviny, můžeš jíst dostatečně, klidně se i nacpat. Trávíš a získáváš z toho úplně jinak.

CORNELA: CORNELA: přesně tak

Můj největší cheat je dát si o víkendu stejné jídlo s rodinou (chtějí jíst hrozně konvenčně, někdy to při vaření rozdělím tak, abych to sobě udělala netučně, se zdravější přílohou apod. a jim to dovařím běžně, ale někdy buď nevím, jak daný recept takto uvařit jim jinak a sobě jinak... nebo prostě mám málo energie a nechce se mi to udělat/vymýšlet) nebo si dát jeden banán :))) Ale nestěžuju si. Zatím to jde.

ARGANNAH: Zase to zenes ode zdi ke zdi... Nikdo nemluví o extrému typu celej tejden jim jedno jablko za den a v sobotu do sebe narvu celou hospodu a deset piv

Ale cheat dej není že do sebe pod tlakem narves všechno co potkáš dokud nebudeš zvracet, cheat dej je to, že si dáš něco co máš třeba ráda a normálně to jist nechceš, za mě to fakt není známka špatně nastavených diety a sry, smažený jídlo třeba já do zdravýho jídelníčku nenacpu, protože to s tím zamava dost slušně... Takže ja třeba jedu chest day každou sobotu, kdy jdeme na procházkou na oběd někde venku, protože v týdnu na to prostě spolu nemáme čas

VESTIGIA: Přesně. Kde to můžu podepsat.

Mnohem větší problém než nějaké dílčí nezdravé jídlo je pristě ten mindset. Takové to (s trochou nadsázky) bipolární otloukání se o extrémy - a) nic nesmím, hrozná restrikce, počítám každé sousto a bojím se najíst, b) kašlu na všechno, už to stejně nemá cenu, jedeeeeem, cpem to do sebe pod tlakem bez racionálního výběru. Jedná z nejcennějších věcí, kterou jsem se naučila, je, že ten skutečný problém není fáze B, ale fáze A. Protože ta svojí nemocnou, absurdně asketickou povahou tu fázi B přímo generuje. Je úplně jedno, kolik člověk během ní zhubne, když je po skončení režimu v podstatě odsouzen k nukleární reakci nezvladatelného přejídání. A čím restriktivnější fáze A byla, tím horší a delší bude i fáze B.

Ono u těch cheat days je hlavně ten problém, že to spoustu lidí může zase utrhnout do běžné, nezdravé rutiny, že se z takové přejídačky dostávají další den - jak z kocoviny - a taky není úplně fajn si dávat jídlo jako odměnu.
Na to btw dojíždí spousta tlustých dětí, které rodiče berou za odměnu na Mekáč, do cukrárny a tak.
Jak píše Argannah, je stokrát lepší takové věci zařadit normálně do jídelníčku, počítat s jeho makry a podle toho se zařídit. Vědět, že si to můžu dát, ale že JÁ nechci, respektive, že já si řídím to, co sním. Ne nějaká restrikce a cheat day rozvrh. Asi to neumím líp vyjádřit.
Nevidím jediný důvod, proč se těšit celý týden na to, jak si dám pizzu, smažák, atd. Přijde mi, že to pak funguje jako u jakékoliv jiné závislosti - podporuje to bažení a pocit, že je to něco zakázaného, co si dám jeden jediný den v týdnu, ideálně poté, co uběhnu maraton, nebo se budu zbytek týdne postit (nadsázka).

JOPS: Point is, hranolky můžou klidně tvořit nějakou součást jídelníčku, která, když je ten jídelníček nastavený správně, vůbec žádný cheat day vyžadovat nemusí. Je to nějaký zdroj sacharidů a tuků, pravda nikterak zdravý, ale i tehdy, pokud člověk poměrně přísně hlídá makra, si umím představit situaci, ve které se tam ty hrancle relativně v pohodě vejdou. Jasně, kdyby šlo o štíhlou slečnu, která potřebuje zhubnout posledních pět kilo, tak je to něco jiného, ale pořád, bavíme se o hubnutí obézních a velmi tlustých, které je prostě jiné.