Tohle je možná dobrá chvíle podělit se s vámi o nějaké úvahy z poslední doby. :D Inspirovalo mě k tomu to, co psala
TAPINA - že některé věci "tak mají být", anebo spíš, že "tak" prostě jsou, protože tak to holt funguje.
Začínám si tak trochu myslet, že tajemství obezity je vlastně ještě složitější. A zejména u žen (zas za to dostanu vynadáno, jsem s tím smířená, ale hormony jsou prostě faktor, se kterým se musí počítat). My jsme zvyklí cílit s hubnutím na ten viscerál, který jde relativně snadno dolů a který je nebezpečný (všechna ta apokalyptická varování před drastickými zdravotními důsledky obezity se týkají zejména viscerálu, jediná zásadní výjimka je přetěžování kloubů a tyhle víceméně fyzikální věci). A máme pocit, že zdravá váha se pozná podle krásné postavy. Ale ono to podle mě takhle jednoduché není.
- V první řadě je tu faktor podkožního tuku, který se chová jinak a reaguje na jiné věci. Je podstatně míň nebezpečný, ale podstatně hůř odstranitelný. Všichni víme, jak snadno hubneme břicho a jak zatraceně blbě jdou dolů stehna nebo zadek.
- Pak je tu faktor lipedému (v horším případě lymfedému), který vzniká hormonálně, je typický pro ženy, případně hormonálně nestandardní muže, a zlikvidovat se prakticky nedá (všechny webovky, které jsem kdy prošla, autoritativně tvrdí, že "there is no known cure" a že aspoň trochu funguje jenom opakovaná liposukce a plastiky). Lipedém přitom vzniká a roste v období hormonálních změn a je svázaný s ženskými hormony, tzn. hlavně během puberty, těhotenství, kojení atd. atd. A jestli to dobře chápu, s každým dalším obdobím hormonálních změn může ještě povyrůst. Když se rozvine opravdu extrémně, zjm. tak, že už opravdu hrozně překáží v pohybu, může vést ke snížené pohyblivosti a tím podněcovat rozvoj lymfedému. Což jsou takové ty hnusné asymetrické deformace, které člověk vidí zjm. u extrémní obezity (googlujte "lymphedema" nebo "lymphoedema", pozor, jen na vlastní nebezpečí).
- Vytahaná kůže je další faktor. Kdysi se moje sestra, krásná žena se zdravou (byť nikoli nějak zásadně nízkou) váhou, rozhodla nasadit keto. Vztahy jsou mezi námi složité, tak jsem jí to vyloženě nerozmlouvala (byť jsem měla tisíc chutí), jen jsem se opatrně zeptala, jestli si je jistá. Odpověděla mi tak, že si rozepla kalhoty a ukázala mi svoje břicho. Hodně předtím zhubla (plus má taky dvě děti samozřejmě) a povislou kůži na břiše považovala za důkaz, že je třeba začít hladovět. Jak píšu, vztahy mezi námi jsou složité, tak jsem jí to nerozmlouvala a omezila se na respektování jejího rozhodnutí (které se ukázalo být kontraproduktivní - něco sice shodila, ale na břiše se to moc neodrazilo, a hlavně, v následujících x měsících v návaznosti na to šíleně nabrala. Byla bych jí to mohla chmurně prorokovat a varovat ji, ale někdy je holt lepší držet hubu a vážit si momentálně dobrých vztahů).
- No a samozřejmě k tomu se u žen připočítávají změny na postavě, které vyrobilo těhotenství - váhové skoky nahoru a dolů, vytahaná kůže, strie, a tak dále, které se podobají změnám vzniklým přibíráním a hubnutím, ale na břiše se podepisují ještě daleko víc.
Takže pointa: potřebujeme jemnější rozlišování jednotlivých úrovní problému, protože nic z toho, co jsem tu popsala, na běžné hubnutí nereaguje. Povislá kůže je ještě horší, s lipedém se dá jen trochu zmírnit a podkožní tuk je rezistentní jako blázen. A až na povislou kůži jsou to všechno věci, které se především a zásadně týkají žen. A možná je tohle všechno potřeba vědět, protože jinak člověk investuje spoustu sil do aktivit, které jeho problém řeší jen zčásti, možná dokonce jen z menší části.