MAGUMI: ciste kvuli zdravi delam smiska a ten okamzity efekt na mobilitu je fantasticky motivujici. Provadet me to nebavi ani trochu .)

MAGUMI: Já už kvůli zdraví cvičím. Na cukrovku i tlak to má pozitivní vliv. A taky mi vyhovuje být dlouhodobě ve formě a nefunět do kopce nebo schodů. Jak stoupá nemocnost, tak se často vyhýbám aj výtahu, takže si ráno vybuším devět pater do kanclu. :-)

Ja tiez nie. Su sporty, po ktorych som stastna ako nafetovana. Tiez som toho vyskusala uz dost a trvalo mi 10 rokov prist na to co to je.

MAGUMI: no to je blbý, že mňa proste šport nebaví, žiaden. Pohyb áno, ale šport nie. Tá posilka je asi najmenšie trápenie lebo si tam môžem striedať silové veci a kardio. Baví ma ako sa cítim potom, žiadne endorfíny ani nabudenie, ale nebolí ma celý človek (zo sedenia v jednej pozícií), nebolí ma chrbát, cítim že to má na mňa dobrý efekt. Beriem to ako dentálnu hygienu, ani to ma nebaví, ale viem ako by to vyzeralo bez nej.

MAGUMI: tak ono tohle platí na každým levlu.
určitě je lepší si dát každej den procházku na kterou se těšíš a jdeš na ni kdykoliv je to možný, než se tejrat v posilce, kde jen čekáš na vejmluvu proč by to dneska mohlo odpadnout.

MART1NKA: Zrovna jdu kolem a chtěl jsem napsat něco podobného. Kdybych měl cvičit jen proto, abych líp vypadal, dlouho bych u toho nevydržel. Cvičím proto, že jsem si našel sport, který mě baví a ve kterém se chci zlepšovat. A není to tak, že bych po tréninku vesele hopkal domů plný endorfinů, mentálně nabitý a odpočinutý. Naopak bývám věčně dobitý a vyčerpaný a pořád mě něco bolí. Nechce se mi ráno vstávat do tmy a večer se vzdát filmu, abych šel spát včas, a počítat bílkoviny, jestli jich mám dost. Často se bojím, jestli zvládnu dodržet předepsaný program a jsem naštvaný a frustrovaný, když se mi nedaří, jak jsem si předsevzal. A jsem nešťastný, když se zraním a přijdu o měsíce práce, a pak rehabituluju a znovu se do toho dostanu a pak mi zase vystaví stopku nějaké jiné zranění nebo nemoc a já si to celé kolečko musím dát znovu a znovu. Ale ta radost, když se pak něco povede a naděje, že se mi přes to všechno podaří zlepšit, mě u toho pořád drží.

Chápu samozřejmě, že ne každý je takový pošuk, jako já. Ale říkám si, že by bylo fajn, kdyby si víc lidí našli sport, který je nadchne a necvičili jen proto, že "musí" nebo kvůli "hubnutí".

LUSINDA: pre niekoho určite, ale neplatí to plošne. Vážim si jedlo, nemám totiž žiadny prehľad. Tým, že si beriem krabičky do práce tak mi iné nezostáva ak si to chcem nejak slušne rozdeliť, teraz vážim viac lebo chcem schudnúť.

Vážila jsem, když jsem vyplňovala Kalorické tabulky. Sralo mě to a nechala jsem toho, vážení i Kalorických tabulek.

KURE: zas to usnadní člověku počítání jídel, když je někde dostane

LUSINDA: já jo. Ne všechno. Proto jsem měl tak silnej názor na jídelníček na gramy. Třeba si zvážim ty oleje, zálivky na salát, maso (kor když je tučný), zrní/luštěniny.
Nevážim cibuli mrkef, celer... Jednak to je blbos a druhak, když někam dávam mrkev, tak ji tam dam celou, co s odkrojkem mrkve žejo?
Třeba kuře vim kolik má celý, tak když snim čtvrtku beu to jako 1/4 i když to neni uplně pravda.

LUSINDA: já si maso, přílohy a tuk vážím, nemám odhad.
Někteří autoři mají různé návody na velikost porce podle plochy dlaně, to taky není špatný.

MARIPOSA: jo, tyhle puzzle jídelníčky a na konkrétní osobu dávají smysl. Dají se používat pořád.

Já miluju finn crisps. Pro mě je to chutnější a lákavější než třeba sušenky.

Mně přijde dobře udržitelný jídelníček od Michala Tótha.

Obědy a večeře má ve stylu "X gr přílohy a X gramů masa", přílohy a maso se mezi sebou dají libovolně kombinovat, může se vařit skoro cokoliv, pokud se dodrží gramáž. Zeleninu nepočítá, olej taky ne, má tam nějakou rezervu. Na snídaně a na svačiny má vždy cca 20 variant různých jídel, ale v jídelníčku je uvedeno, i kolik nutrientů během jednotlivých jídel má člověk sníst, takže si může i snídaně/svačiny upravit i podle sebe.