A protože to je evidentně třeba si zas jednou zopakovat, povězme si, že BMI je velmi hrubej nástroj, kterej vzniknul na kvantitativní práci s populací, ne na hodnocení zdravotního stavu jedince. Když ho aplikuješ na jedince, bude v mnoha případech házet nesmyslný výsledky. Ve vědě má každá metoda svoje možnosti a meze a na každý data nelze bezmyšlenkovitě aplikovat každej metodologickej nástroj. Populaci můžeme zprůměrovat, ale jedince musíme hodnotit individuálně. A v tom je ten vtip. Ne každej, kdo má BMI víc než 25, je "tlustej", a naopak jsou lidi, co mají BMI menší, ale jsou "skinny fat". BMI, stejně jako váha, je jenom číslo, a takovejhle hyperfokus na čísla je prostě nesmysl.
Takže jsou dva přístupy v principu. Chci jako jedinec řešit svoje zdraví - pak kvalitně jím, cvičím, dost odpočívám a občas si zajdu na Tanitu a nechám si vyjet podrobnou analýzu kompozice. No anebo řeším čísla, což ale znamená, že neřeším zdraví, ale neuroticky se fixuju na nějaký vnější formální znaky, že je se mnou vše ok (přitom vůbec bejt nemusí i kdyz tabulky splňuju). Čímž podléhám toxickýmu narativu, kterej zdraví nejenže nepomáhá, ale aktivně mu škodí. A pokud je v mým okolí někdo, kvůli komu to specificky dělám a kdo mě tím krmí, například partner nebo rodič, tak bych se měla především sakra zamyslet nad tím vztahem jako takovým. Protože tohle není otázka zdraví, tohle je mocenské technika, jak skrz ponižování druhýho nad ním získat navrch.