Tak já Moodycat trochu rozumím a myslím, že jsme na tom s tou pravidelností jídla podobně. Kvůli práci. Jestliže ona je podstatnou většinou života v práci, kde si rozhodně nemůže dovolit nějaké svačinky, bůhvijaký oběd, tak pak samozřejmě hladoví a pak má chuť se zpráskat. Totéž s energií na cvičení. Já teda mám oproti ní v práci procházku růžovou zahradou, ale taky když sedím skoro celou pracovní dobu v jednačce, pěti minutový, desetiminutovÿ přestávky, kdy se stihnu napít, vyčůrat, něco rychle zobnout, což asi ona pořádně ani nestihne. Když nemám děti, tak jsem v práci po pracovní době a to se rychle najím a dělám spisy, píšu protokoly. V šest odcházím, v osm jsem doma. Ani nejdu nakoupit a jím zbytky toho, co jsem měla nakoupené pro děti (chleba z mrazáku, šunka, sýr, zelenina, třeba tuňák někdy, oni ho mají rádi) nebo napíšu AI, co doma mám a ona vyplivne recept. Týden co mám děti, nestíhám skoro nic, ale snažím se pro ně dělat teplé výživné večeře, když syn aktivně sportuje, tak mám i co do práce, protože mám to nastavený tak, že děti mám mimo svůj jednací týden, i když ne vždy to dodrží, zástupy a spol. Nevím, v čem by mi prášky mohly prospět. Ale umím si představit, být sama, být v dosahu rychlých občerstvení, jít vyhladovělá z práce, všude to bliká, únava, ještě cvičit, když jí to nebaví a nutí se do toho...