MAR_TINA: me to vychazi mezi 1837 kcal (pro ubytek 2kg) a 2087 (pro ubytek 1kg)

LUSINDA: mám tlak teoreticky krásný, ale ....
Do té meboli jsem měla tak 100 - 110 /70. Poté, nebo po lékách nebo co já vím i s léky mám 120/80. A sice mě všude chválí za hezký tlak, ale je náhle prostě vyšší než je moje tělo zvyklé.

Takže to je možný. A je to hnus hnusů. Nemám definované svaly, prostě otok smyl vyrýsování lýtek třeba. Kotníky nevím, kde jsou. Náramky a hodinky mi jsou malý.

Já bych se tu zdovolením vyplakala.
Na konci září mi našli plicní embolii, dobře, že to nemělo špatný průběh a asi nemá žádné následky (vše vyšetření ideální, jen ty ucpaný plíce no :)). Ani nemá žádný špatný důvod (nejspíš po covidu).

Okamžitě po nasazení léků na ředění krve (blokace faktoru Xa) mi vylétla váha o 4 - 6 kg (dle konstelace) a jsou to viditelné nepříjmené otoky všude. Stehna, předloktí, i prsty u rukou, záda, někdy víčka... Nevejdu se do těla, stehna mi dřou při cvičení, tlačí mě (sorry jako) vulva při sezení, jak tam teče otok z vršku těla, vypadám jak medúza a vůbec. Zkusili mi vyměnit eliquis za xarelto, nic se nestalo. Dostala jsem léky na odvodnění (Indapamid), po kterých to maličko klesne, ale nijak dost. Pak se to ještě zhoršilo. Dostala jsem na měsíc fraxiparin (jiný druh ředění) a maličko se to zlepšilo, stále za braní léků na odvodnění, bez nich to nejde. Jdu na kontrolní CT a pak dostanu warfarin, očekávám stejný výsledek. Medúza.
Jestli to CT bude úplně nejkrásnější, ukecám braní léků tak do konce června. Jestli ne, tak konec září a déle.

Od přijatelné váhy mě dělí 6 kg tuku, to by se dalo sundat, kdyby ten metabolismus fungoval, a 6 kg otoku, který se nehne.

Byla jsem v lednu na in-body a sice jsem obézní, ale jakože nadějně. Aktivní hmotnost 63,3 Kg (jakože bez tuku), to je stejků :). Tuku 35 kg, to je hodně, ale stačí sundat 6 -9 kg tuku a bude to ok. Bazál 1737 kcal/den. Jakože dobrý, co. Samá pozitiva. Ideální hmostnost mám prý 82,2 kg, fajn beru, pomalu bych se k ní ráda dostala. (A pak poradce byl sympatický nesoudící mladý muž.)

Akorát že vůbec. Jenže se mě drží otok a tělo nereaguje na dietní režim, asi je rádo, že funguje. Vypadá to, že mu prostě vadí mít tu krev naředěnou, jakoby víc prosakovala tekutina do míst mezi sval a kůži, mám na některých místech klepavé kapsy něčeho. Zní to jako banalita, ale hrozně mě to tíží, na těle, objemu, při pohybu a na duši. A v kalhotách.

Co mě těší, je běhat, jsem začala v lednu indiánský běh bez ambicí a cílů a ono mi to dělá ukrutnou radost. Jdu jen, když mám chuť a já ji mám i 3x týdně (a čas, to je horší). Pokaždý se zlepšuju, to zírám a už jsem na 6 km v pohodě. To je vlastně jediný místo, kde vidím zlepšení, to mě těší.

Dlouho nebyl Havlíček a tohle video se povedlo, tak linkuju. Zejména první dotaz je teď velmi ontopic, vzhledem k momentální debatě o snění, jak jíst míň, míň a ještě míň: metabolická adaptace is a real thing, folks.

Petr Havlíček o nezastavitelném přibírání | Chtějí Češi od výživy víc? Vliv cvičení na imunitu.
https://www.youtube.com/watch?v=YwRYLqEpRcs

MARKYSHA: Nevim, jestli chapu otazku, ale jestli je to dotaz na benefit Mounjara, tak by to bylo to, ze bych nemela tolik hlad, nemela bych chute, tudiz bych prestala nenavidet to, ze musim jist z 90% veci, co mi nechutnaji a byla bych hubena i s mnohem mene cvicenim nez ted, kdy jim, co nechci a cvicim 6x tydne, a sotva se mi postava udrzuje stejna (ted si ctyri dny poctive pisu Kaloricke tabulky, vse je tak, jak ma byt, a ja mam 2kg nahore - PO cyklu :D).

LUSINDA: Je fakt, ze jestli “priserne” znamena rano jogurt s ovocem a granolou, dopoledne syr a jablko, v poledne obed typu ryze s masem, odpoledni svaca treba tvaroh a vecer salat, tak ani nevim, co je spravne, to je pravda :).

Tak já Moodycat trochu rozumím a myslím, že jsme na tom s tou pravidelností jídla podobně. Kvůli práci. Jestliže ona je podstatnou většinou života v práci, kde si rozhodně nemůže dovolit nějaké svačinky, bůhvijaký oběd, tak pak samozřejmě hladoví a pak má chuť se zpráskat. Totéž s energií na cvičení. Já teda mám oproti ní v práci procházku růžovou zahradou, ale taky když sedím skoro celou pracovní dobu v jednačce, pěti minutový, desetiminutovÿ přestávky, kdy se stihnu napít, vyčůrat, něco rychle zobnout, což asi ona pořádně ani nestihne. Když nemám děti, tak jsem v práci po pracovní době a to se rychle najím a dělám spisy, píšu protokoly. V šest odcházím, v osm jsem doma. Ani nejdu nakoupit a jím zbytky toho, co jsem měla nakoupené pro děti (chleba z mrazáku, šunka, sýr, zelenina, třeba tuňák někdy, oni ho mají rádi) nebo napíšu AI, co doma mám a ona vyplivne recept. Týden co mám děti, nestíhám skoro nic, ale snažím se pro ně dělat teplé výživné večeře, když syn aktivně sportuje, tak mám i co do práce, protože mám to nastavený tak, že děti mám mimo svůj jednací týden, i když ne vždy to dodrží, zástupy a spol. Nevím, v čem by mi prášky mohly prospět. Ale umím si představit, být sama, být v dosahu rychlých občerstvení, jít vyhladovělá z práce, všude to bliká, únava, ještě cvičit, když jí to nebaví a nutí se do toho...

HOWKING: Úplně se míjíš s tím, o co mi kdy šlo a jde. V záhlaví je nějaký text, který dobře shrnuje, o co mi jde. Můžeš si ho přečíst, pokud chceš reagovat opravdu na mě a ne na slaměné panáky.