MAR_TINA: Jestli se ti potenciálně rozjíždí problém s lymfou, tak mnohem víc než jídlo pomůžou masáže. I samodomo ve sprše, párkrát týdně ty končetiny pořádně vydrbat masážním kartáčem a promazat (sama jsem ulítlá na voňavý tělový oleje), jestli ti hodně otejkaj nohy, tak pravidelně odkrvovat. X lidí v mým okolí přísahá na lymfatický masáže, já s nima zkušenosti nemám, ale i svépomoc dělá fakt hodně, potvrzuju.

MAR_TINA: neni zac....ja svy vysledky taky vzdycky prepocitavam tam a zpatky, nez jsem si jista, ze jsem fakt nikde neudelala chybu a muzu jim verit...takze uplne chapu :o)

MAR_TINA: Jestli si říkáš o radu, tak já bych si dala v týhle situaci od hubnutí pauzu. Fakt. V takovýhle situaci nemá smysl tlačit na pilu ještě tímhle, tělo má evidentně svejch problémů dost, tak bych řešila ten problém a váhu bych pro tuto chvíli zakonzervovala. Pauzy jsou obecně dobrá věc, prospívají metabolismu, o to líp ti to půjde dolů později, až se tělo srovná a otoky vyřeší. Spočítala bych si tabulkovej denní příjem s ohledem na úroveň pohybu a pomaloučku bych zvedla jídlo na udržovací úroveň. Plus jestli můžeš dělat nějakej silovej sport a nebrání tomu zdravotní stav, dělej víc silovej sport a kardio jen doplňkově, ať jde eventuální energetickej přebytek na budování svalstva a ne do tuku (když budeš mít kliku, půjde i ten tuk ještě trochu dolů a až budeš moct zas hubnout, budeš mít na startovní čáře lepší kompozici). K redukci bych se vrátila, až budeš zdravá.

Upřímně řečeno, je to možná víc psychologickej problém než fyzickej. Vždycky má podle mě smysl se řídit tím, že během zdravotních problémů není redukce úplně dobrej nápad (byť teda samozřejmě záleží, co je to za zdravotní problémy, ale teď nemluvíme ani o cukrovce ani o PCOS). Ale ten pocit, že je člověk rozjetej, všechno super, klesá to, a pak najednou bum a průser a musí se toho nechat, to je psycho. Já už taky rok řeším ty svoje nešťastný achillovky a první tři měsíce, když jsem fakt vůbec nesměla žádnej sport, jsem měla regulérní depresivní stavy. Nicméně myslím, že se vyplatí netlačit na pilu a počkat, až se organismus srovná. Ať má k tomu srovnání se co nejlepší podmínky.

MAR_TINA: me to vychazi mezi 1837 kcal (pro ubytek 2kg) a 2087 (pro ubytek 1kg)

LUSINDA: mám tlak teoreticky krásný, ale ....
Do té meboli jsem měla tak 100 - 110 /70. Poté, nebo po lékách nebo co já vím i s léky mám 120/80. A sice mě všude chválí za hezký tlak, ale je náhle prostě vyšší než je moje tělo zvyklé.

Takže to je možný. A je to hnus hnusů. Nemám definované svaly, prostě otok smyl vyrýsování lýtek třeba. Kotníky nevím, kde jsou. Náramky a hodinky mi jsou malý.

Já bych se tu zdovolením vyplakala.
Na konci září mi našli plicní embolii, dobře, že to nemělo špatný průběh a asi nemá žádné následky (vše vyšetření ideální, jen ty ucpaný plíce no :)). Ani nemá žádný špatný důvod (nejspíš po covidu).

Okamžitě po nasazení léků na ředění krve (blokace faktoru Xa) mi vylétla váha o 4 - 6 kg (dle konstelace) a jsou to viditelné nepříjmené otoky všude. Stehna, předloktí, i prsty u rukou, záda, někdy víčka... Nevejdu se do těla, stehna mi dřou při cvičení, tlačí mě (sorry jako) vulva při sezení, jak tam teče otok z vršku těla, vypadám jak medúza a vůbec. Zkusili mi vyměnit eliquis za xarelto, nic se nestalo. Dostala jsem léky na odvodnění (Indapamid), po kterých to maličko klesne, ale nijak dost. Pak se to ještě zhoršilo. Dostala jsem na měsíc fraxiparin (jiný druh ředění) a maličko se to zlepšilo, stále za braní léků na odvodnění, bez nich to nejde. Jdu na kontrolní CT a pak dostanu warfarin, očekávám stejný výsledek. Medúza.
Jestli to CT bude úplně nejkrásnější, ukecám braní léků tak do konce června. Jestli ne, tak konec září a déle.

Od přijatelné váhy mě dělí 6 kg tuku, to by se dalo sundat, kdyby ten metabolismus fungoval, a 6 kg otoku, který se nehne.

Byla jsem v lednu na in-body a sice jsem obézní, ale jakože nadějně. Aktivní hmotnost 63,3 Kg (jakože bez tuku), to je stejků :). Tuku 35 kg, to je hodně, ale stačí sundat 6 -9 kg tuku a bude to ok. Bazál 1737 kcal/den. Jakože dobrý, co. Samá pozitiva. Ideální hmostnost mám prý 82,2 kg, fajn beru, pomalu bych se k ní ráda dostala. (A pak poradce byl sympatický nesoudící mladý muž.)

Akorát že vůbec. Jenže se mě drží otok a tělo nereaguje na dietní režim, asi je rádo, že funguje. Vypadá to, že mu prostě vadí mít tu krev naředěnou, jakoby víc prosakovala tekutina do míst mezi sval a kůži, mám na některých místech klepavé kapsy něčeho. Zní to jako banalita, ale hrozně mě to tíží, na těle, objemu, při pohybu a na duši. A v kalhotách.

Co mě těší, je běhat, jsem začala v lednu indiánský běh bez ambicí a cílů a ono mi to dělá ukrutnou radost. Jdu jen, když mám chuť a já ji mám i 3x týdně (a čas, to je horší). Pokaždý se zlepšuju, to zírám a už jsem na 6 km v pohodě. To je vlastně jediný místo, kde vidím zlepšení, to mě těší.

Dlouho nebyl Havlíček a tohle video se povedlo, tak linkuju. Zejména první dotaz je teď velmi ontopic, vzhledem k momentální debatě o snění, jak jíst míň, míň a ještě míň: metabolická adaptace is a real thing, folks.

Petr Havlíček o nezastavitelném přibírání | Chtějí Češi od výživy víc? Vliv cvičení na imunitu.
https://www.youtube.com/watch?v=YwRYLqEpRcs

MARKYSHA: Nevim, jestli chapu otazku, ale jestli je to dotaz na benefit Mounjara, tak by to bylo to, ze bych nemela tolik hlad, nemela bych chute, tudiz bych prestala nenavidet to, ze musim jist z 90% veci, co mi nechutnaji a byla bych hubena i s mnohem mene cvicenim nez ted, kdy jim, co nechci a cvicim 6x tydne, a sotva se mi postava udrzuje stejna (ted si ctyri dny poctive pisu Kaloricke tabulky, vse je tak, jak ma byt, a ja mam 2kg nahore - PO cyklu :D).