Když mám připravené dobré jídlo, tak se těším :)

KRISKA: nevím,mně to přijde normální si jídlo vychutnat. Stejně to mám třeba se sprchou, jasně myju se, protože nechci být špinavá a smrdět, ale současně mě to těší.

KRISKA: ty jo, zajimavej mindset a nikdy jsem nad tim takhle nepremyslel. Jidlo je pro me taky radost. Proto me prekvapil tvuj prispevek. Ja se proste na obed tesim, snidani, svacinu, veceri, proste na vsechno se strasne tesim az si necim naplnim zaludek :)

ale naprosto tvuj pohled chapu, ale necekal jsem, ze to nekdo takhle ma nastaveny.

KRISKA: ¨nevim jestli ti to závidět, nebo litovat :)
chtěl bych mít z jídla radost, ale taky bych chtět umět nesežrat všechno v dohledu :)

KRISKA: já miluju jídlo, už večer se těším na snídani:)
já zas nechápu, že to může mít někdo jinak:)

Já mám taky radost z každýho dobrýho jídla.. A do toho řadím třeba i ty snídaně, protože chleba s pomazánkovým máslem, šunkou, sýrem a zeleninou je prostě dobrota. Zvlášť v dny, kdy mám čerstvej chleba, kterej si peču sama.

KRISKA: já mám radost z většiny jídel.

MARKYSHA: normalni lidi maji z beznyho jidla poteseni?
ja teda jim protoze musim a je to palivo pro telo, poteseni je zmrzlima se slehackou nebo steak v dobre restauraci, coz je vse financne jen na obcas.

ale ze by me tesilo snidat nebo obedvat? je to neco co se musi, treba jako cistit zuby... kde se bere poteseni?

a to si delam hlavne co mi chutna, takze nejim veci, ze kterych se mi navaluje, ale takovy, ktery mi nevadi jist...

LUSINDA: pokud taky zvladne chodit do prace (coz je nejakej rezim a pohyb), k tomu obcas s detma, s brachou, pokud zacnou zit jako rodina aktivneji a udrzi si praci, tak to je urcite taky neco jinyho, nez kdyz jen sedi doma

MAR_TINA: no to je právě přesně ono, jíst jinak. Neztratit z jídla potěšení, nezdemonizovat si ho.

GALE: ale dobrá zpráva je, že ho lze získat z krůtího masa, tvarohu, vajec, sýra. Takže ideální večerní jídlo, kdy je potřeba.

LUSINDA: mně hodně, já jsem typ, který trápení zažírá. Už v dětství. Pamatuju si, jak jsem žrala jako dítě celý bochník chleba se sádlem a bulela u toho. Když tě terapie naučí vypořádávat se se stresem, tak ubude ta zoufalá touha se toho nějak zbavit. Kamarád mi říkal, že když se člověk dobře nají, cítí euforii a něco na tom bude. Stejně tak s tím alkoholem.
LUSINDA: to je blbost. Nikdy ti nepřestane chutnat, když jsi takhle nastavená, pokud si teda nevytvoříš v hlavě nějaký blok, ale tam pak zase máš tendenci jíst míň a míň a za každé jídlo cítit vinu. I tím jsem si prošla. Spíš bych preferovala naučit se jíst jinak.

ARGANNAH: anebo je hladovění naopak prvotní fáze: umlčuješ peklo v sobě tím, že nejíš a vyrábíš si tak úchvatnou apatii ke špatným věcem (no aby ne, mozek prostě nemá dost energie), nadto si ještě připadáš dobře, že vlastně máš aspoň nad něčím kontrolu (nad tělem)... někdo tak prožije celý život. Někomu se to přesmýkne do jezení.

ELIZHANNAH: Plus je tam ještě zásadní to, že tenhle proces závislého žraní střídá sada pravidelných sebenenávistných pokusů potrestat tu tlustou obludu, ve které člověk žije, pořádnou hladovkou. Což vypadá krátkodobě hrozně krásně, člověk se cítí velmi ušlechtile a asketicky, ale v dlouhodobém kontextu si tím akorát snižuje aktivní hmotu a kurví metabolismus (a když fakt hodně poctivě nežere, může si například i oddělat žlučník).