Já myslím na každé budoucí jídlo hodinu až dvě dopředu, jaképak zapomenout!

Já se tak maximálně můžu zapomenout najíst včas. Když mám nabitej program a musím stihnout svačinu dotehdy a dotehdy, protože obědvat budu stíhat až třeba o čtyři hodiny později, tak na tu svačinu někdy zvládám zapomenout, protože tou dobou nemám ještě vůbec hlad. Ale že bych zapomněla na snidani, oběd nebo večeři, to si fakt neumím představit. Maximálně třeba tu snídani nestihnu hned ráno v sedm, ale tak si ji dám holt v devět

Zapomenu klidně dítě ve škole, nakup v košíku a psa na hřišti, ale jídlo… to nikdy

LUCIASHECK: jedinný co mi npadá je nějakej reverse dieting program, ale netušim kdo to tady umí.

MARKYSHA: Ja byla pripravena na to, ze to pujde nejak nahoru. Ale 12 kilo za necely dva mesice bylo proste sakra moc…
Nastavila jsem si jidlo na bazal na “prvni metu” (prvni hubnouci mezicil), ne na aktualni vahu… ale asi bych si musela nastavit jidlo na bazal pro ctyricetikilovou zenskou a od toho se odpichnout dal… ale to zase nemuzu delat, pokud se chci naucit jist. Proste jsem trochu bezradna…

LUCIASHECK: no jo ale to se nedivím, že když začneš jíst normálně, tak tloustneš. To bys musela trpělivě dát ten metabolismus do pořádku i s rizikem, že ztloustneš, ale pak zhubneš víc. Ale to je strašně na palici. Mně to připomíná tu mou tetu Máňu, jak vylezla z konce koncentráku a jak začala jíst a tloustla. Ale ona dietu nedržela, ona jedla víc a víc a bylo jí to fuk.

MADIETTA: Takhle nějak jsem vypadala v zrcadle dneska ráno

Můj šneček je poněkud objemný :D

Jinak přidávám taky šnečka

Jinak ta metabolická adaptace je zajímavá. Havlíček v nějakém videu říkal, že když bariatrie selže, nelze s těmi pacienty už prakticky nic moc dělat, protože jsou metabolicky v hajzlu a znovu to rozpumpovat nejde, protože na to je potřeba začít jíst pomalu víc a víc a to ten přešitý trakt neumožní. Radši jsem si to ověřila a opravdu jsem našla studii, která potvrzuje výraznou metabolickou adaptaci po bariatriích. Ozempic a spol ji podle všeho přímo nezpůsobují, nicméně opakovaně jsem se potkala s informací, že ji mohou způsobit nepřímo, když se pacient položí do toho hladovkaření na práškách opravdu pořádně a shodí tu váhu z velké části z aktivní hmoty.

MAR_TINA: a nejen hormony hladu a sytosti, i ukládání tuků do buněk a čerpání energie z tuků řídí hormony, inzulin a další.

POZITRON: u různých druhů zmenšení plochy žaludku dochází ke změnám vylučování hormonů a metabolismu
Ale pořád tam je jen nějaká úspěšnost, část lidí to přejí.
A já u tohoto postupu trochu pochybuji, že to jde dobře kombinovat s pohybem a aktivním životem.

To ty semagluticosi a podobné léky snad úplně nepotlačují chuť k jídlu primárně (jako dřív adipex), ale reguluji právě vylučování hormonů hladu a sytosti. A při větším pohybu člověk může jíst víc, aniž by si ublížil. Tím se mi líbí více.

Obě metody mají po vysazení taky určitá procenta návratu na původní a vyšší váhu. U léků se to zatím testuje a zkoumá, jak je lidi užívají déle. A zvědavě čekáme na výsledky.

POZITRON: Vsak se to chová podobně jako hladovka, časem se to hubnutí prostě zastaví a šmytec. V rámci infa o ozempiku se mluví o dvou letech, u bariatrie to dost záleží, někdo na tom zhubne třeba sedmdesát kilo, někdo dvacet. Studie, jak se to chová třeba po dvaceti letech, u léků logicky nejsou a u operací, co jsem viděla, je ta úspěšnost do velké míry podmíněná reoperacemi, třeba sleevu na bypass. Takže suma sumárum, je to prostě hladovka jako každá jiná, akorát s asistencí nějakého zásahu do organismu, který nějakou dobu brání, než se ho tělo nebo mysl naučí přečůrat, aby se ti spustily nějaké přirozené mechanismy, které tě prostě donutí se najíst.