BERUSKA_CA: ale to porad neodpovida na to, cemu nerozumim. tady se dlouhodobe tvrdi, ze hladoveni (prijem pod bazal) funguje jen parkrat za zivot a pokud nekdo zhubnul v zivote hladovenim opakovane, dalsim hladovenim uz nezhubne. a ja nerozumim, jak je mozny, ze temto lidem (obezni lide, kterym snizeni prijmu potravy uz nefunguje, protoze metabolismus se jiz adaptoval na nizky prijem) najednou zafunguje podvazani zaludku nebo preparaty typu ozempic, kdyz po techto metodach lide take snizi svuj prijem. bud protoze nemaji pocit hladu anebo protoze do pozvazaneho zaludku se vejde pouze pidiporce jidla a clovek uz se citi syty.
cili cekala bych, ze clovek, ktery v zivote uz parkrat zhubl snizenim prijmu pod bazal a uz na nej dalsi snizeni prijmu nefunguje, tak u nej ani napr. ozempic nebo podvazani zaludku nebudou mit efekt.

ale tedy uz beru, ze ozempic a spol pracuji s homony a je to tedy slozitejsi mechanismus ucinku, nejde zdaleka jen o snizeni prijmu kalorii a tech vlivu na hmotnost je tam vice. to dava smysl. u podvazani zaludku ale nerozumim stale.

ARGANNAH: Ježíš, čtu to tady jedním okem na dětském hřišti a čtu "začala jsem asi před půl rokem zuřivě a pravidelně masturbovat ve sprše. A fakt to něco viditelně dělá."

Tak trestim oči, jak se to tady rozjíždí :-D
Ale tak smysl by to taky dávalo, no.

POZITRON: Chemie neni takhle primocara. Jiste, v koncentraku nikdo tlustej nebyl, ale asi se shodneme, ze to neni zdravy a udrzitelny styl (pry kdyz nekoho chteli “prirozene” zabit, nabidli mu spoustu jidla, ktere ten chudak polosileny hlady pozrel a jeho slaboucke telo to neustalo).
Tohle je z velke casti ovladane hormony a strevni bakterii - kdyz vlivem stresu hubnes, tak to je relativne bezbolestne, clovek nehladovi, protoze ma organismus jine potize (a aktivoane bojove hormony). Nekde byla studie o korelaci mezi obezitou a slozenim strevni flory. Plus ten zertik, ze umele jidlo organismus nechape a nedokaze indikovat, kdy mas dost.
Plus stres, nevyspani…to vsechno meni “vnitrni prostredi” a nejde to dost dobre pretlacit nasilim. Takze hladovkou zhubnout jde, pokud to je popohnane Ozempicem (ten teda, zda se, pracuje s metabolismem), podvazanim zaludku, atd, ale neudrzis to, pokud se nepohne celym systemem.

TAPINA: Zkusenost se zelezem mam taky. Chodim darovat krev a jednou se to nechtelo dost rychle srovnat a na kontrole ze mam malo hemoglobinu (ne kriticky, ale pod miru). Bylo mi divny, ze jsem najednou unavena a nevydrzim 2h sportovat. Pilulky zeleza, tatarak se salatem a za dva mesice jsem mela vseho na rozdavani. Coz jsem vedela i bez mereni, protoze mi najednou bylo hej a po 2h brusleni jsem si sla zaplavat :)

GINGERCAT: za mna ide o response na stres. mne sa v strese stiahne zaludok a nedostanem do seba nic. to nie ze clovek zabudne, to skor cez tie vsetky veci na to nepride rada a ked clovek neciti hlad, tak preco by to mal robit. no a potom k tomu musis este vlastnit telo, co pri tomto stresovom nezrani nepribera.

Halina Pawlowská mi mluví z duše: „Hubení lidé mě fakt štvou! Obzvláště, když říkají věci, jako: "Víš, já se prostě někdy zapomenu najíst." No, už jsem zapomněla, kde bydlím, kam jsem zaparkovala auto nebo třeba kam jsem dala klíče. Ale nikdy, NIKDY se nezapomenu najíst. Musíte být tak trochu blbí, abyste se zapomněli najíst, ne?!"

TAPINA: ha ha ja myslim i na jidla v mnohem delsim casovem horizontu!!

No já jak mám hlad pořád, to bych snad neměla, kdybych jedla non stop a najím se a do deseti minut mám stejný hlad, tak už se mi to párkrát stalo. Hlavně s dětmi, pospíchám, připravím jídlo jim a nějak zapomenu na sebe. Teď jsem byla se synem na zápase, všechno jsem mu nachystala jako královi a pak tam sedím celý den a říkám si, nějak se mi točí hlava a třesou ruce...no jo, jídlo.

Já myslím na každé budoucí jídlo hodinu až dvě dopředu, jaképak zapomenout!

Já se tak maximálně můžu zapomenout najíst včas. Když mám nabitej program a musím stihnout svačinu dotehdy a dotehdy, protože obědvat budu stíhat až třeba o čtyři hodiny později, tak na tu svačinu někdy zvládám zapomenout, protože tou dobou nemám ještě vůbec hlad. Ale že bych zapomněla na snidani, oběd nebo večeři, to si fakt neumím představit. Maximálně třeba tu snídani nestihnu hned ráno v sedm, ale tak si ji dám holt v devět

Zapomenu klidně dítě ve škole, nakup v košíku a psa na hřišti, ale jídlo… to nikdy