KRISKA: plus zmenšíš plochu žaludku, takže vysílané signály o potřebě jídla jsou slabší.

KRISKA: Nemyslím, že s tím nejde sportovat a pracovat, v bariklubu je spousta případů, co se právě naopak začali pořádně hýbat až po operaci, protože předtím vážili třeba 180 kilo a sotva vstali z postele. Ale ano, princip je zase hladovka. Matoulek to někde i explicitně říkal - prostě těm pacientům navodíme hladomor.

Podle mě je potřeba, aby si člověk, co na tohle chce jít, vyjasnil, co od svého života očekává a co je ochoten obětovat. Ve vysokých vahách u lidí, co sportovci nejsou, v práci celý den sedí a nemají poruchu příjmu potravy, je to podle mě dobrý nástroj. Jenom je teda dobré se podívat i na ta dlouhodobá čísla, ono se zdá, že to stejně časem začne lézt nahoru u většiny lidí a celkový dlouhodobý úbytek je třeba o 10-20% původní váhy. Ale pro extrémně obézní to pořád může fakt být skvělá věc a vůbec bych to neodsuzovala.

ARGANNAH: chapu to teda tak, ze bariatricky operace = masakralni omezeni prijmu a jidel a piti do konce zivota s tim, ze pravdepodobne neni mozne ani nijak sportovat nebo fyzicky pracovat kvuli tomu nedostatecnymu prijmu?
nebo to clovek nedodrzuje, operaci preji a pak je ve stavu jako pred?

takze vyhoda oproti "diete" je hlavne ta, ze to proste neni mozne jist normalne a nedodrzovani mnoztvi pusobi nevolnosti a hlavne to clovek pak "zvladne" drzet tu dietu 40 let, protoze pravdepodobne pokud to nepreji tak mu vzdy po dietni chybe bude zle?

Možná ma smysl říct i to, že nejde jen o velikost porcí jídla, ale i o pití. Do žaludku se zvláště ze začátku vejde jen velmi omezené množství objemu, takže pacient se nemůže jen tak prostě napít, když má žízeň, ale musí se naučit ucucávat celý den po trošičkách, aby zvladnul vypít, kolik potřebuje. Dehydratace jsou prej úplně běžná věc, hlavně zkraje, než si pacient zvykne.

Tohle plus dumping syndrom byly pro mě hodně silný argumenty, proč na to nejít.

BERUSKA_CA: no to je více než nutné, bez nich bych skončila na ulici nebo si to hodila. Je to kombinace, co mě drží stabilizovanou.

VECTOR: Máma jí celej život vločky jenom zalitý mlíkem, takže to lidi zjevně nezabíjí, alespoň ne rychle.

Muzete mi nekdo poradit? Mam ovesne vlocky s vlakninou, jejichz slozeni je 80% ovesne vlocky,20% psenicna vlaknina. Samotny vlocky by nadto mely mit asi 10% vlakniny jsem cetl. Jaktoze je teda podle vyzivovejch informaci na 100g produktu jen 16g vlakniny?
Jeste dotaz k priprave, vsude narazim na to, ze se maj varit na kasi - to mi pripada extremne nechutny, je normalni, ze si je proste zaliju mlikem a snim "syrovy"?
(jo, snazim se do sebe dostat vic vlakniny)

POZITRON: Já jsem teď teda v hrozným frmolu, ale aspoň stručně. Tam nejde o to, že nejde hubnout hladovkami pořád, to samozřejmě jde, ale čím víckrát to uděláš, tím větší devastační účinky to má a tím víc si zavařuješ co do dlouhodobých efektů těch hladovek. Jinými slovy, s každou hladovkou tělo víc a víc utvrzuješ v tom, že za každou cenu chce být tlusté.

MARKYSHA: Bariatricke, geriatrickou operaci tu asi jeste nikdo nezvazuje :-D

MARKYSHA: 150 gr na porci, to je sileny.

BERUSKA_CA: no jak jsem zmiňovala, tetu taky propustili z koncetráku a měla jojo efektu jak prase.
MAR_TINA: no má se po geriatrické operaci jíst 150 g na porci. Já to vydržela "jako po operaci, která nebyla" zhruba 3/4 roku, zhubla 40 kg, pak jsem otěhotněla, to jsem jedla normálně, přibrala za 9 měsíců 30, ale 12 zůstalo v porodnici. A zhruba za rok a půl zhubla kolem 30, pak otěhotněla znovu, tam jsem se poslední tři měsíce nemohla hýbat, za těhotenství jsem přibrala opět kolem třiceti, opět tak dvanáct nechala jako plodovou vodu a otoky v porodnici, ale pak jsem nedržela nic, naopak jedla jako prase - absolutní nevyspání,poporodní deprese až do psychózy, kolečko depresí z depresí, všechno se rozesralo, krize z manželství, v půl roce dcery první exova nevěra, všechno šlo víc a víc do prdele. Pak tam bylo intermezzo s Matoulkem. To jsem chodila třikrát týdně do jeho studia v Salmovské, byla v takovém programu s nutriční a skupinovou terapií pro tlusté s psycholožkou a zhubla jsem za půl roku dvanáct kilo. Další deprese, další přibírání a pak to šlo jen a jen nahoru. Základní otázka, vydržela bych ty 150 g porce? Jak dlouho? Jak by to dopadlo? Kdybych byla psychicky v pohodě, nic se nedělo, ztloustla bych tak strašně?