JELENA: no americký odhad je fakt okolo 10%. Mezi mými známými vím zhruba o 4 - 5 případech, přičemž jedna je zneužitá vedoucím na táboře, ostatní jsou v rámci rodiny. Jeden z toho je kluk. Ani jedno bylo řešeno pře soud.
Ale to se těžko dá přepočítat na procenta. Na druhou stranu, pokud by platilo těch 10% , tak ve škole, která má v každém ročníku 3 třídy, by měl také každý ročník obsahovat jedno sexuálně zneužívané dítě. A to mi nesedí se zkušeností.

ILLUZE: no ani ne paradoxně. Dlouhodné zneužívání, zejména v rámci rodiny nutně mění veškeré věci jako je sebepojetí, schopnost navazovat vztahy a především to, kdo mě bude přitahovat. Tudíž pokud jsem zneužívaná žena, je velmi pravděpodobné, že si (zcela nevědomě) jako životního partnera najdu zneuživatele. Pokud neprojdu značně heroickou bitvou o sebe samu. Pokud jsem zneužívaný muž, tak je pravděpodobné, že budu zneužívat.

V tomto případě zneužívání někým cizím - tedy pedagogem, trenérem, knězem ... - je paradoxně méně zničující, protože doma pořád zůstává relativně bezpečno, snáze se to odhaluje a hlavně se to dá snáze řešit, protože rodiče mohou snáze být na mé straně. Pravda, většina zneužívaných děcek stejně sebou nese nějakou zátěž z rodiny, vyrovnané a spokojené dítě se na takovéhleho člověka neupne tak, aby mohl dojít k závěru, že je vlastně v pořádku, když se podívá a to mu přeci nevadilo, tak je vpořádku, když si sáhne, a je v pořádku, když zastrčí... Kromě (velmi vzácných) násilných přepadení je zneužití součástí nějakého delšího vztahu. A čím důležitější a primárnější ten vztah byl, než došlo k jeho zneužití, tím více devastující vliv to má.


Opět - z toho co jsem napsala není možné vydedukovat myšlenku, tak když já budu spát s dítětem z mého oddílu a dostanu se k tomu postupně a nebudu dělat nic, co by se mu nelíbilo, tak to bude lepší, než kdyby ho znásilňoval jeho otec. Nebude to lepší, pořád půjde o zneužívání dítěte a dost mu to pochroumá duši.