OMI: nepodezírala bych tě, z toho, že nevíš co dělá psychiatr. Spíš že psychiatr se stará jen o výstupy z periferií (i když k tomu má v zásobě teorie o tom, co dělaj drátky). Psychiatr tě většino nepošle na MRI a nebo na odběr krve. Jen se tě ptá na chování a prožívání (výstupy) a podle toho pak vybere tabletku a nebo přidá psychoterapii.

Neurověda je souhrný názor pro všechny, co se motaj kolem mozku - doktoři (hlavně neurologové a patologové), biologové sem tam nějaký psycholog.

V případě že máš přepálené drátky - což je skvělá metafora pro mozkovou mrtvici, tak ti psychiatr nepomůže. Potřebuješ vyšetření od neurologa a rehabilitaci. Pravda, pokud poškození je moc velké, tak se může stát, že skončíš na gerontu na psychiatrii, ale jen když máš horně velkou smůlu.

Pokud jsi přesvědčen, že máš v mozku kostku (a není vidět na rentgenu), tak to asi bude řešit ten psychiatr. Ale von se moc nestará o fyziologii toho, co se ti v mozku děje (taky je to na úrovni, která se moc nedá zjišťovat při současném stavu vědy), takže ví, že pokud moc věříš na kostku v mozku, tak je to blud a neurolog vyloučil organické poškození, takže to bude něco z tohohle a tohohle ranku. Ještě si ověří dotazy pár dalších věcí a pak ti napíše lék, o kterém ví, že na podobné případy většinou zabírá, ale co přesně v tom mozku dělá si je jistej jen z části. Což ale nemění nic na tom, že patrně jde o nejlepší dosažitelný způsob jak se té kostky zbavit (pokud mi teda nějak škodí)

Ale uznávám, že to jsou zcela nevyžádané informace a nepříliš důležitá debata ;-)

OMI: drátky v mozku má na starosti neurověda (ne psychiatrie ;-). A etnobiolog je pořád biolog. Sociobiologem se tuším cítí být Dawkins, ale ten se teda hezky čte, jen ta validita je taková ... sporná ...

Psycholog je buržoazní pavědec, ale alespoň se občas může držet biologie. Sociolog má jen dotazníky a statistiku a úplně nejméně spojen s něčím hmatatelným je ekonom.

ZUZKAOU: ono se těch deset procent často uvádí i u nás, ale taky jde o to, jak byl prováděn ten výzkum - pokud tak, jako ho provádějí genderistky z FHS, které poté, co respondentům vysvětlily svůj pohled na to, co je to vlastně to sexuální obtěžování, získaly kladné odpovědi tuším 70 či více procent respondentů na otázku, zda byli někdy sexuálně obtěžováni (před "vysvětlením" bylo to číslo skutečně výrazně nižší). Pokud se lidí ptají, jestli měli do 15 let sexuální styk s někým nad 15 let, těm deseti procentům bych klidně věřila.

JELENA: no americký odhad je fakt okolo 10%. Mezi mými známými vím zhruba o 4 - 5 případech, přičemž jedna je zneužitá vedoucím na táboře, ostatní jsou v rámci rodiny. Jeden z toho je kluk. Ani jedno bylo řešeno pře soud.
Ale to se těžko dá přepočítat na procenta. Na druhou stranu, pokud by platilo těch 10% , tak ve škole, která má v každém ročníku 3 třídy, by měl také každý ročník obsahovat jedno sexuálně zneužívané dítě. A to mi nesedí se zkušeností.