JELENA: sory, ale filosofický kabinet, tkerý vytváří vědecké hypotézy pomocí důkazů typu "protože nám to tak dává smysl" by se měl sebekriticky nazvat kavárenskou disciplínou a ne vědním oborem.
S vědou to nemá naprosto nic společného, je to jenom filosofie.
Nejsou to pojmy, jsou to jenom dojmy.
To, že pro svoji logičnost často odpovídají realitě je dáno prostě jenom tím, že se někdo dobře díval.
Vytváření teorií jakoby platných rpo celý svět od věků až do věků takhle doma na koleně, se zkušeností pár desítek let života na pár stovkách čtverečních kiláků je... prostě kutilství.
ILLUZE: Byl bych rád, kdybych ti mohl dát za pravdu, ale myslím si, že nemohu: pozoruju a potkávám lidi z postiženejch rodin docela často a dlouho a ne jenom "přes práh", naopak -- vídám tytéž lidi deset, dvacet let.
A jde na mne až děs marnosti, jak to všechbno je čím dál tím víc... stejný.
Jak lidi i jinak inteligentní a životem mávající lezou jako osli furt do toho samýho chomoutu.
Jak si zneužívaná holka i po třetím rozvodu k dětem znova přivede prcačkáře.
Dyť lidi nemaj kolikrát vyřešený ani svoje rodiče a voděj si domů jako-maminku a jako-tatínka a ještě se budou hádat že to není pravda, když jim to řekneš...
Tak jak chtít po holce, aby uznala, že znova si nalakovat sebevědomý macho, co to každýmu natře a je pevnej... jako by měl bejt tatínek přece... a je počtvrtý v tom samým průseru... že to není právě normální.
Z hlavy tak snadno cesta ven nevede, když ji člověk jednou ztratí.