Tak můj čtvrtý pokus (no, uznejte, že mám výdrž :D) o šanku na velikonoční pondělí dopadl KONEČNĚ úspěšně. Měl ale trochu neobvyklý průběh: zvolila jsem odpolední hodinu, která víc odpovídá mému metabolismu a celý dopoledne jsem po předchozí špatné zkušenosti nic nepila. Použila jsem bio bujón (protože ze slaný vody hned zvracím jak alík) a jedla jsem ho rychle z talíře po lžičkách jako polívku.
Co mi přišlo hodně dobrý, je udělat ten nálev dost horkej - tak, aby si člověk jen tak tak nespálil jazyk - mnohem snáz se to polyká, slaná chuť v tom není tolik cejtit. Po každý dávce vody jsem dělala sérii cviků pro jistotu dvakrát, protože po první sérii jsem obvykle neměla pocit, že voda je ze žaludku pryč a chtěla jsem se vyhnout nevolnosti z přeplnění žaludku.
No, asi tři hodiny jsem se trápila pitím a cvičením (tu sérii cviků jsem udělala snad čtyřicetkrát, UFF...plus z totálního zoufalství třikrát klyzma, UFF podruhé)...když už jsem byla úplně vyřízená, že to jako vzdám - měla jsem už hroznou žízeň a odpornou slanou chuť v puse, z pohledu na ten vývar se mi zvedal kufr, tak jsem se napila normální sladké vody a v tu chvíli se to k mému velkému překvapení najednou spustilo, sifon se otevřel a celý to začalo fungovat. Protože jsem se dočetla, že jakmile je sifon otevřený, prochází i sladká voda (a proto, že slanou už bych do sebe nedostala), odcvičila jsem normálně asi sedm sérií (cviky+voda) se sladkou vodou. Byla jsem překvapená, jak naprosto bez problémů to fungovalo - sklenice vody - cviky - okamžitě to šlo ven.
Pak se zřejmě zase zapojily osmotický čidla, protože se mi sladká voda začala hromadit v žaludku a bylo mi už z toho všeho celkem nevolno, tak jsem se na to vykašlala. Nicméně hip hip, úspěch! :)