shovivave k tomuhle textu, psal jsem jej ted, po neprospane noci, kdy sjem se hodne hadal se spolubydlici..
inspirovano nekolika zenami...
venovano Te-kterou-miluji-nadevse.... neni to jedna fyzicka osoba, ale samozrejme existuje Jedna.... kdo vi
tak tedy ranni pornograficka a jde se do prace

=============
PORNOGRAFICKA, RANNI, PRO nI:
[ona jporodila dite nekomu jinemu... proc je semnou netusim... nedelam si starosti, jeji jine zivoty neboli, ted je jen a jen moje a ja, ja ji miluju. VSECHNO PEKNE K ZITREJSIMU VALENTINU, MOJE KRASNA ZLA A ZTRACENA DEFKO, MILUJU TE, BEZEZMENY A PLAMENEM NEJJASNEJSICH SLUNCI. Lucifer nam zakazal uctivat idoly, bohy a sarlatany, Ty jsi mi vsak nejbliz tomu, co pro me znamena bozstvi. Ted a tady, matka ditete [MOJEHO?!], kojici, jemna, mekka, nezocelena materstvim, zjizvena zivotem, duse cekajici na to, ze ji materstvi zjemni, obtahne ji rysi jemnym brusnym papirem, aby vyhladil jeji alabastrovovou plet, na vrcholu zenstvi, na vrcholu lidtsvi, na vrcholu nasi [ME!?] lasky... MILUJI TE!!!]

====

delaji si to jeste mamy rukou, kdyz treba mysli na to, ajkl bych jim to udelal ja?
docela me laka predstavovat si te, jak prijedes na navstevu do prahy bez vsech zbytecnosti jako jsou deti a manzele, jsi oblecena jako normalne ve svetriku, triku a dzinach.... pod tim vsim mas ale jemne krajky, podvazky s masli na stehnech, nove, jeste nonici. taky vonis. vonis drahym parfemem, ktery mas na sobe poprve a on je vlastne pansky, ani nevis, kde jsi jej vzala, pak, tesne prededvermi si sahnes do rozkroku a mirne tebou vonicim prstem, ke kteremu si sama cichnes, tak se pohladis za obema ouskama schovanejma pod vlasy barvy psenice...
ted uz vonis mojim parfemem, ale taky jednim vysostne svojim.
oteviram ti, protoze jsem te slysel kracet po chodbe... libam Te na krku, uz ve dverich Ti stisknu nadro, porad jeste nalite mlekem, tak, ze z nej ukapne par kapek a promaci modro bilou satenovo krajkovou podprsenku o par kousku vetsi, aby se do ni vesla kojici prsa...
kousnu te do ucha, vonis mlekem, kundou, kuzi, jsi citit zimou, ale vsude na tajnych mistech jsi horka. v rozkroku, na krku, za usima...
kopnutim zaklapavam dvere a primacknu te ke zdi.
nehraju si ma to, ze to bude s predehrou, predehru ti dam, kdyz jej dotebe poprve vrazim az vyjeknes.
jeste ve stoje, hned za dverma.
klacek mi trci z poklopce kozenych cernych kalhot z tezke cerne kuze. hladis me po hrudniku, hladkem jako je ten tvuj, beres mou hlavu do dlani a nutis me libat te na siroce otevrena usta a ja te chytam za zadek, v rychlosti se snazim rozepnout poklopec a opasek tvojich kalhot... dari se, stahuju ti kalhoty pres siroke boky na stehna, ktera rozhodne nepatri male holce, ale dospele pevne zenske. bilo modre satenovo krajkove kalhotky... porad jeste nejsi mokra, ale rychle se to meni, kdyz me libas a ja ti vrazim dva prsty do rajske zahrady, tve i me, do ktere se oba chceme vratit... kabrieluv ohnivy mec plane.
vis, ze mam rad, kdyz te muzu nabodnout jeste suchou, jen malicko, malicko pripravenou, uzkou, jak jen je to jeste mozne... nase ruce se potkaji na mem trnu, hodlam te ukrizovat, hodlam te nabodnout jako vzacneho broucka, bez uspani, bez milosti... sama si poradis, stahujes dziny a pakje odkopavas stejne jako kalhotky, zustava jen podvazkovy pas s rozepnutymi preskami, podvazky, ktere ti neuveritelne slusi... ticko jde pres hlavu, tve i moje.... porad mas muj trn v dlani prave ruky,,, hlasis jej a ja te beru za ruce, krizuji te dlanemi ke zdi... davas nohy od sebe, za trn si me pritahujes, nechavas se nabodnout, nabodavas se... vykrik, zvracena hlava, zadek opreny o studenou zed, ruce ukrizovane, nadra na vypnute hrudi prudce se zvedaji a klesaji... jsem v tobe a chci se udelat, coz se taky stane, zadne dovnitr ven, jen, co jsem se octnul v tvem, nasem, malem raji, uz ti tece bila mrdka po vnitrni strane stehen... jsi sklamana? nebud, nepoustej me, znova te beru za zadek a narazim te... rozkrok na rozkrok, trosku zaboli kdyz na sebe narazime stydkou kosti, ale co uz, tohle uz je regulerni mrdacka a muj mozek velmi rychle zapomina na prozity orgazmus, jsi morka a horka, oci ti zari a pritom jsou temer slepe, snazim se te roztrhnout v rozkroku, mistoi ukrizovani te objimam skrabu te na zadech nad zadkem, pak prehmatnu a vezmu do vecka sve dlane tvou tvar, natocim ji z profilu, stale jsi nabodnuta na muj trna svaly v kunde se ti sviraji, drzim tvou tvar, donutim te pohlednout na me a vlepim ti jemnou ale ostrou fackou, necekala jsi ji, bylo to citit az v rozkrkoku... a jeste jednu.
drz ty mala neverna devko. kde jsi bykla celou dobu, kdo te picha, pysna zlatovlasko, co? chrcim ti zastrenym hlasem primo do tvare, plyvu ti do tvare svuj chtic, hranou zlobu, nehranou nenavist na vsechny ty, kteri mohli mezi tve nohy, kdyz ja cekal, nez si uzijes a vratis se...
vzdycky jsi rikala, ze kdyz nekomu kouris klacek, i kdyz klecis, on je subinka, on je ti vydan na pospas ac ty jej mas plnou pusu, jeste chvili soustame opreni o zed, nepohodlne ve stoje, ale pak te donutim kleknout. beres me do ust a ja te drzim za vlasy. pomalu pronikam hluboko do tveho hrdla, zalud za mandle, kdyzbys se mohla smat, smala by ses memu prekvapeni, takhle hluboko to proste fyzicky nejde. navic si to jeste minule, pred rokem, neumela. kdo to naucil moje defko s belounkou kuzi.
par tahu a podruhe dostavas darek, tece ti z praveho koutku a smejes se ocima...
dva nula pro me, ted je rada na tobe, abys si hrala, a me se v brise pohne drak...
miluju te, ve vsech vyznamech toho slova

Dobové změny

ROBOCOP - Official Trailer (2014) [HQ]
http://www.youtube.com/watch?v=INmtQXUXez8


Těžko pak skrývat překvapení, nový RoboCop dopadl velmi dobře. Nelze sice předpokládat, že se stane popkulturním fenoménem, o němž si bude mladá generace vyprávět; není to ani nejskvělejší akční řežba pod sluncem. Ale snad žádný jiný remake osmdesátkového hitu nedokázal podchytit ony zmiňované dobové změny a nestát se ani vlastní záměrnou parodií.
Robocop

Něco ostatně mohlo napovědět už jméno brazilského režiséra Josého Padilhy, který se proslavil dvoudílným snímkem Tropa de Elite (Elitní jednotka), drsným portrétem každodenní práce policistů v Riu de Janeiru, a také jména dvou scenáristů – Nicka Schenka (Gran Torino) a Jamese Vanderbilta (Zelené peklo, Zodiac, nový Total Recall). Padilha byl za Elitní jednotku často obviňován z glorifikace policejního násilí, mnohem spíše jde ale o film, který nás konfrontuje s naprosto nemocným a zkorumpovaným systémem, v němž pro hrdiny téměř není jiné cesty. Elitní jednotka je jistě film vyzývající k polemice – každopádně Padilha má výjimečný cit pro dané téma.

Nový RoboCop proto není zaměřený úzce na pouliční kriminalitu v Detroitu, ale je rozhleděný za hranice Ameriky. V kostce: zbrojařská společnost OmniCorp (nomen omen pro všemocnou korporaci) vyrábí bojové roboty (v současnosti hojně diskutované drony), kteří mají udržovat klid a mír v arabských státech. Zároveň by ale chtěl expandovat i na domácí trh výrobou policejního robota, který nahradí obyčejné strážce pořádku. S mnohem lepší muškou, bez brzdících emocí a s nahranou databází všech zločinců a zločinů i online propojením s všudypřítomnými městskými kamerami by byl mnohem efektivnější než celé týmy lidských, ach příliš lidských vyšetřovatelů a pochůzkářů.

Jak ale správně vznese námitku mluvčí korporace Pat Novak, Amerika je robofobická. Změnit veřejné mínění se dá snad jedině tehdy, pokud se do stroje umístí člověk, nejlépe asi zraněný policejní veterán. Nejvhodnějším kandidátem se stane Alex Murphy, jenž byl téměř smrtelně zraněn při úkladném atentátu.

Nový RoboCop pak především mnohem víc zdůrazňuje Murphyho přeměnu. Ukáže nám plný rozsah jeho zranění, kdy si uvědomíme, jak málo dělá člověka člověkem, a dále řeší poměrně náročnou filosofickou či kognitivně-psychologickou otázku, která část Murphyho/RoboCopa je ta řídící a co je vlastně svobodná vůle. Veřejnost musí být přesvědčena, že uvnitř stroje sídlí člověk mající cit. Fakticky je to ale spíš tak, že jde o stroj, který věří, že je Alex Murphy a má svobodnou vůli se rozhodovat.

Naivní čtení

Snímek postupně líčí toto upravování „kognitivního schématu“ tím, jak Murphymu postupně odebírá lidské vlastnosti a vládu nad sebou samým. Snad žádný jiný film poslední doby nenaznačuje s tak brutální upřímností, jaké to je být ovladatelnou součástkou systému; jak se zdánlivě svobodný člověk stává hračkou a produktem určitého vojensko-průmyslového komplexu. Stádium odlidštění a odcizení sobě samému se posiluje i tím, že Murphyho přeměna probíhá v jakési továrně kdesi daleko v Číně, kde tisíce vědců a dělníků uvnitř i vně továrny pracují jako anonymní bezejmenné stroje, kteří nenesou přímou odpovědnost za výsledek procesu.
Robocop

Do toho film ještě tematizuje manipulaci s názory veřejnosti a předvádí, jak neskutečně efektivní by mohla být práce robotizovaných policistů. Na rozdíl od původního snímku to však nepůsobí příliš legračně. Ke změně úhlu pohledu se hodí dodat, že režisér prvního RoboCopa, Holanďan Paul Verhoeven, točil své americké filmy (Total Recall, Základní instinkt, Hvězdná pěchota či Showgirls) jako téměř neznatelné satiry. Americká kultura mu připadala stupidní a v zásadě si z ní dělal legrací tím, že přeháněl její vlastní znaky.

Pro davy teenagerů, kteří mu baštili jeho akční kousky, a davy dospělejších, kteří hltali jeho erotické kousky, šlo z větší části jistě o „naivní čtení“ - tedy doslovné chápání daných děl, která si užívali v prvoplánové rovině. Součástí Verhoevenova přístupu ale byl i výsměch ukazovaným hodnotám, snaha poukázat na jejich umělost a nesmyslnost. Verhoevenův styl měl v sobě vždy něco záměrně toporného a umělohmotného, i násilí schválně přeháněl do absurdnosti, aby bylo na hranici směšnosti.

Nový RoboCop má mnohem jasněji zacílenou společenskou kritiku – mnohem více svádí „boj o duši“ hrdiny, o nějž se pere pragmatický šéf OmniCorpu (Michael Keaton) s pochybovačným doktorem, jenž má v sobě zbytky humanismu (Gary Oldman) a vedoucí výcviku dronů, která vidí v lidském elementu krok zpět (Jackie Earle Haley). Zároveň ale stylově není přestřelený či vyšinutý, vhledem a atmosférou se nevymyká z mainstreamu.
Robocop

Verhoeven svým způsobem bořil tabu, aby ukázal na pokrytectví akčních filmů – násilí má být atraktivní, ale nemá už být příliš brutální. On coby „cizinec neznalý pravidel“ si dovolil být chvílemi až morbidní - a třeba vraždu Murphyho pojmout jako blasfemický výjev a la ukřižování Krista.

Padilha v tomto podlehl požadavkům studia, aby měl snímek poměrně širokou přístupnost – takže v něm neuvidíme skoro žádnou krev a už vůbec ne groteskní situace jako u Verhoevena, kde ve velkém záběru rozmašíruje auto na kaši padoucha, jenž se rozpouští po zásahu kyselinou.

Z dosavadních ohlasů vyplývá, že nový RoboCop se výrazně méně se líbí Američanům než divákům v jiných částech světa a jinak mnohem více mladších ročníkům než pamětníkům, kteří zažili premiéru originálního filmu. Vyvodit si z toho můžeme ledacos – sám film RoboCop je v jistém ohledu dokonalým produktem pro svou cílovou skupinu mladých diváků, zároveň dává dějově mnohem citelněji najevo, v čem byla podvratná síla originálu.

Dnešní třicátníci a čtyřicátníci tak mohou zažívat dva stavy – jednak zjišťovat, že se jim dřív naivně líbilo něco, co je ve skutečnosti kritické („stát se robotickým policistou není vůbec cool, a to pro nikoho“) - anebo se jim může také nelíbit, že jim toto sdělení nový film říká příliš doslovně, zatímco dříve byli pyšní na to, že onen humor a kritiku vyčetli mezi řádky.


Stroj, který věří, že je Alex Murphy | Dělníci kultury - Respekt.iHNed.cz
http://respekt.ihned.cz/...=buffer7a0c5&utm_medium=social&utm_source=twitter.com&utm_campaign=buffer