SEBIEN: tak asi postupně, co dítě dovolí a asi stručněji:
1. Momo souvisí s dětstvím, Nekonečným příběhem, současným manželem a Endeho filosofický díla podaný jako pohádky mě baví
2. Myši patří k nejdivnějším věcem, co jsem četla, tak správně divným, že mi to sedlo. A Fukse mám spojenýho s židovskou literaturou o holokaustu, to jsou body k dobru
3. Pán prstenů mě přes Maedhros spojil se současnýma nejbližšíma kamarádama, včetně manžela
4. Freuda nemusím, ale tohle je zábavná beletrie o přeřecích a chybných úkonech s Freudovými pointami
5. Bacha mám spojenýho s pubertální velmi platonickou láskou, spíš okouzlením starším protřelým klukem, kterýho jsem viděla jednou. Čtvrtou Bachovinu už jsem nedočetla, nebavilo mě to, ale Mesiáš se mě drží do teď
6. Rašómon - asijská poetika, jiný vnímání času a prostoru a hezky ukázáno, že každý člověk vidí věci jinak, ze svýho pohledu
7. Prostě Kafka. Z nějakýho důvodu jsem Kafkovi v pubertě rozuměla, byť jsem jinak žádný takový zásadní věci nečetla
8. Vtipné, chytré, překvapivé. Lekce v tom, když si člověk myslí, že ví, co bude následovat a jak to dopadne.
9. Na truc jsem si přečetla nějakýho Čapka dlouho po škole a ono to bylo dobrý! A teď sbírám různá vydání Války. Teda, teď teda nesbírám, nějak mi jich přišlo do ruky víc a žádnou jsem nebyla schopná poslat dál.
10. Lustig, židi, holokaust. Collete byla silná knížka. Akorát jsem si to pak koupila v nějakým novým vydání, on Lustig měl ten blbej zvyk to po sobě přepisovat a opravovat, a pro mě zůstávají první vydání nejlepší (ale teda moc jsem toho zase nepřečetla. Ale mám jeho autogram, když jsem já, Veselá, potkala Lustiga v antikvariátu ve Veselé ulici :)).