Jupii! Je tam, starej Koren... vtipne je, ze jsem tak nejak anticipoval, rekneme aktualni pointy knihy, sice pres ruzne odbocky, navic se synchronicitou, pac jeden z mojich spolubydlicich (pizi) si zrovna hraje s Mandelbrotovou matematikou, kterou zas predvidam jako reseni problemu.
Stephenson se predpokladam pri psani bavil tim, co ja rozkryvam ctenim, ze kniha postupne a sytemaicky buduje sve zaklady, aby mela na cem vyrust. Treba qualia.
Trosku mi to pripomina metodu, kterou jsem onehda ucil Adelu geometrii a stavarine, tak, ze jsem ji vysvetlil hru Bridge Builder, jejiz cilem je postavit most z limitovaneho mnozstvi predpjatych kontrukcnich prvku... ci jak to rict.
Kazdopadne v poslednim levelu se stavi most, ktery preklene reku, ktery vsak ma uchyceni jen na jedne strane.
Moznosti je vic, da se udelat most padaci, ktery se pri zatizeni sklopi, nebo se da vybudovat most, ktery sam sobe tvori protizavazi vyrovnavajici zatizeni...
Coz se dela proste tim, ze konstrukce se rozleva nad uchicovaci bod, jako bonsai borovice na skale. Proste z body vystavis eifelovku na spicce, nebo tak cosi.
Do dela Stephenson v posledni knize asi nejvic. Samozrejme je to zase mimo jine bajka (tolik k nazoru, ze jeho ideje jsou monstrozne oritazene za vlasy - jsou, rekneme neobvykle vic).
Kazdopadne je to zas obrazkova citanka pro urozene slecny. To ze me gro knihy doslo na strane ctyricet, je tentokrat neco, co bych vytknul v recenzi ja. Zachrani to zrejme nejakym zasadnim Deus Ex Machina zvratem, ktery se jako ulita nautila, zanori z5 do pribehu radoby organicky.
Ale anticipovany problem zabolel. Ty mydlinky na holicim mydle a jejich matematika, to byl spoiler jaxsvine.
Mmchodem o mydlinkach a simulaci svetla na nich ma uzasny talky John Carmack z ID Software...
No a tak si dame Escheruv problem umelce ve sklenene kouli... jo, tohle by me nenapadlo, ze zobrazuje-li koule cely pokoj, logicky zobrazuje teoreticky cely vesmir... to bylo ponekud point-blanc-mind-blowing a spoiler2
