„V praxi to vypadalo tak, že jakémukoli poslovi, třeba i nezletilému, byl dán předmět, který měl ve zločinecké komunitě zvláštní význam. Poslovým úkolem bylo zanést ho adresátovi a říct mu, kdo ho posílá, nebylo potřeba čekat na odpověď.
Zlomený nůž znamenal smrt někoho z bandy, někoho blízkého, a bylo to pěkně zlé zna
„znamení. Jablko rozříznuté na polovinu bylo pozvání k rozdělení kořisti. Kus suché skývy zabalený v šátku znamenal přesné varování: „Pozor, pořádkové síly jsou blízko, v případě, který se tě týká, došlo k důležitému obratu.“ Nůž zabalený do šátku byla pracovní nabídka pro nájemného vraha. Kus špagátu s uzlem uprostřed znamenal: „Nezodpovídám za to, co víš.“ Trochou hlíny v šátku se chtělo říct: „Slibuju ti, že zachovám tajemství.“
„Existovaly významy jednodušší i složitější, „dobré“ – například za účelem ochrany – a „zlé“ – urážky nebo hrozby smrti.
Pokud měl někdo podezření, že nějaká osoba udržuje kontakty, které kompromitují její zločineckou čest, například s policií nebo s jinými zločineckými komunitami (v tomhle případě bez svolení vlastní komunity), byl dotyčné osobě doručen křížek a hřebík nebo v krajních případech mrtvá krysa, která někdy měla“
„v tlamě minci nebo bankovku, což bylo neklamné znamení odsouzení k nejvyššímu trestu. Byl to takzvaný „zlý vrh“, ten nejhorší čili jistá smrt.
Když jste naopak chtěli pozvat kamaráda na oslavu, aby se pobavil, něco popil a strávil čas ve veselé společnosti, poslali jste mu prázdnou sklenici. To byl „dobrý vrh“.
Vzkazy tohohle druhu jsem nosil často, zlého nikdy nic. Ponejvíc to byly organizační sdělení, pozvánky, sliby.“
Citace z knihy
Sibiřská výchova
Nicolai Lilin
——-
Skoda, ze kapitola “vzkazy na kuzi” neni obdobne konkretni. Ono to teda ani nejde, treba vsechny veci, co mam vytetovane ja, tak taky vypraveji o me osobe a je to unikatni pribeh, ale precejen ta tradicni tedtovani jsou obcas vic formalni. Hrozne by me treba zajimalo, jak se resi ty vzajemne odkazy, kdy jedno tetovani bez druheho nema smysl. Predstavit si to umim, ale stejne bych si to rad precet.
Kazdopadne pokud jeste nekdy najdu nekoho, kdo je schopnej alespon 2x dojit na nejake hrani RPG, tak ruzne varianty zlocineckeho pozadi budou mit dost presnejsi kontury.
Zvlastni je, ze nektery veci mam stejne, aniz by mi to nekdo musel rikat.
Treba u tetovani se nikdy nemluvi o cene, kdo rika kolik ho to stalo, nebo se pta na cenu pred zacatkem operace je hlupak a hlupak nosi smulu. Stejne jako pitomci, co resi, ze nejaka modifikace musela bolet. Taky jsem vzdycky povazoval za idioty lidi, kteri si nechavaji pokerovat velke a dulezite casti tela najednou, zvlast, kdyz jsou mladi. Kerku si clovek musi zaslouzit, musis si odzit neco, co te opravnuje k tomu, myslet si, ze mas svou kuzi co rict, a neni to jen o tom, ze je to hezky (dokonce u me je to spis opacne). V knizkach, pokud nejsou pro nectenare, je taky ilustrace doplnek k textu, k pribehu ci basni.
Dost se shoduju s celym principem kriminalniho podveti ze Sibire,
Nemam kriminalitu rad, ale nikdy jsem nepochyboval, ze je soucasti zdrave spolecnosti (moc nebo malo je znakem patologie spolecnosti, imho).
Vlastne cely zivot s nejakou formou kriminality vchazim do styku, uz jen to, ze vsichni mame prezdivky, tedy ta stara banda. Z pocatku jsme ani vzajemne neznali sva jmena. Jsou lide, ktere znam uz roky a stale nemam potrebu jmeno vyzvidat, a vim proc. I kdyz ja si za svojim jmenem a prezdivkami stojim (a budu muset asi trochu slevit, v ramci projektu MOAB muze pekne prituhnout...).
Kazdopadne hackerska scena, manicky, drogovej untergrund,... vsechno to ke me nejak patri a prislo a v konecnem dusledku nejsou Sibirani nijak vzdaleni tomu, co citim.
Nastesti ziju ve spokojenejsi dobe i spolecnosti, kdy nepotrebuju moc mrtvych krys (ac taky zname sve praskace, ne ze ne. A i oni zaplati, a to draho. Ale neni to na kudlu v satku.)
Kdo vi, mozna nastane doba, kdy budu muset vyndat svuj bagl posledni zachrany, aktivovat zbrojni systemy a boxer v kapse nebude jen backup plan, ale norma. Dej Buh at ne. A taky dej Buh, at si do te doby stihnu vykerovat konika na nohu, a stihnu si odzit jeste par dalsich symbolu na kuzi...
Uvidime.
Kazdopadne Lilinova kniha je krajne zajimava.