Nic slozityho, jak rikam. Jenze ona je to autobiografie...
„Dědeček Kuzja mě učil dávným pravidlům zločineckého chování, která se mu v moderní době měnila doslova před očima. Měl z toho obavy, protože říkal, že všechno vždycky začíná od maličkostí, jež se zdají nedůležité, a končí naprostou ztrátou vlastní identity.
Aby mi to vtloukl do palice, často mi vyprávěl jednu sibiřskou bajku, jakousi metaforu o ztrátě důstojnosti lidí, kteří
„sejdou na špatnou cestu, neboť se nechají zlákat falešnými prebendami.
V té bajce se vyprávělo o smečce vlků, kteří na tom nebyli zrovna nejlépe, jelikož už strašně dlouho nežrali, no zkrátka procházeli špatným obdobím. Starý vlk, vůdce smečky, ale všechny uklidňoval a žádal své druhy, aby byli trpěliví a čekali, dříve či později kolem projdou stáda divočáků nebo jelenů a oni budou mít bohatý lov a konečně si nacpou břicha. Jeden mladý“
„vlk ale neměl vůbec chuť čekat a začal hledat rychlé řešení problému. Rozhodl se, že opustí les a vydá se požádat o potravu lidi. Starý vlk se ho pokoušel zastavit, řekl, že jestli půjde žebrat o potravu k lidem, změní se a přestane být vlkem. Mladý vlk ho nebral vážně, zlomyslně mu odpověděl, že když si chce nacpat břicho, dodržování daných pravidel je k ničemu, hlavní je se nažrat. Po těch slovech odešel k vesnici.“
„Lidé ho krmili odpadky a mladý vlk si pokaždé, když se nažral, pomyslel, že se vrátí do lesa mezi svoje druhy, jenže pak ho přemohla dřímota a vlk návrat vždycky odložil, až na život ve smečce, na radost z lovu, na vzrušení, když se dělí o potravu se svými druhy, docela zapomněl.
Začal s lidmi chodit na lov a pomáhal jim, a ne vlkům, mezi kterými se narodil a vyrostl. Jednoho dne jeden z lovců vystřelil na nějakého starého vlka a ten padl zraněn“
„k zemi. Mladý vlk k němu běžel, aby ho přinesl svému pánovi, a jak se ho snažil uchopit do zubů, všiml si, že je to starý vůdce smečky. Zastyděl se a nevěděl, co mu říct. A starý vlk vyplnil ticho svými posledními slovy:
„Prožil jsem život jako čestný vlk, dost jsem se nalovil a rozdělil se s bratry o mnoho kořisti, takže teď umírám šťastný. Zato ty prožiješ svůj život v hanbě, v osamění, ve světě, kam nepatříš, neboť ses pro plný žaludek zřekl cti svobod“
„svobodného vlka. Přišel jsi o čest. Kamkoli půjdeš, všichni se k tobě budou chovat s pohrdáním, nepatříš ani do světa vlků, ani do světa lidí… To tě naučí, abys pochopil, že hlad přichází a vždycky zase přejde, ale jakmile jednou ztratíš čest, nikdy už se nevrátí.“
Tuhle závěrečnou pasáž jsem měl nejradši, protože slova toho starého vlka byla nefalšovaným destilátem zločinecké filozofie, a když je dědeček Kuzja pronášel, odrážel se v nich celý jeho život, to, jak“
„pohlížel na svět a jak ho chápal.
Ta slova mi vytanula na mysli o pár let později, když mě odváželi vlakem do vězení pro mladistvé. Jeden strážný se o své vůli rozhodl podělit nás kusy salámu. Měli jsme hlad a mnozí se na salám lačně vrhli, aby ho zhltli. Já jsem si nevzal, jeden kluk se mě zeptal proč, a tak jsem mu vyprávěl historku o vlkovi, co ztratil čest. Nepochopil mě, ale když jsme dojeli do cíle, strážný, který rozdával salám,“
„na hlavním nádvoří přede všemi prohlásil, že než nám ten salám dal, strčil ho do záchodu.
Z toho důvodu byl každý, kdo ho snědl, „nakažený“, a tudíž klesl do té nejnižší kasty zločinecké komunity a všichni jím automaticky opovrhovali, ještě než vstoupil za bránu věznice. Takovéhle žertíky dělali policajti často, aby využili kriminální pravidla jako zbraň proti zločincům samotným; nejlépe jim to vycházelo s nezletilými, kteří“
„často nevěděli, že z fízlových rukou si poctivý zločinec nesmí nic vzít. Jak říkal můj nebožtík strýček:
„Zločinec, co má čest v těle, přijme od fízlů leda rány, a i ty jim vrátí, když přijde vhodná chvíle.“
Citace z knihy
Sibiřská výchova
Nicolai Lilin
Je možné, že tento materiál je chráněn autorským zákonem.