Snazim se Adelu ukecat, at si precte Dunu, ona ma dojem, ze je to “jen nejake sf” a ja tvrdim, ze je to nejgenialnejsi bajka, kterou muzes vykladat o lidstvi, moci, vernosti, lasce, magii a ekologii. Vubec.
Mam v zivote nekolik zasadnich knih:
Pan Prstenu (vydany u nas nakladatelstvim Mlada Fronta, 1991) : vychazalo to, co rok to dil. Nesnesitelne cekani na Navrat Krale. - tahle kniha ma pro me 2 prvenstvi. Jako dyslekticke dite, navic valnou cast prvni tridy v internatni nemocnicni skole, jeste na zacatku druhe tridy zakladky, jsem neumel cist. Tak moc jsem chtel poznat, co v knize, o ktere mi vykladala mati, vlastne zije, ze jsem cetl prvni stranky doslova po pismenkac... nez jsem zkoncil prvni dil (Spolecenstvo Prstenu), cet jem plynne... zaroven LOTR byla prvni kniha, co jsem precet anglicky.
Druha moje kniha, pri cekani na Navrat Krale, tak byla Duna. Nedokazal jsem uverit svym ocim, cetl jsem hodiny a hodiny, spis dny v kuse. Pak jeste slabsi (z pohledu 10 leteho ditete, jinak velmi fylosoficky a religiozni druhy dil). Pan prstenu ve me zustal, ale zadny mocny zarez na vedome urovni. Holt elfove a trpaslici jsou fakt. Ale Duna me zmenila, clovek je proti cele te knize tak maly. Je to jako koukat na hvezdnou oblohu a uvedomovat si, ze tam nekde jsou svety, ktere hraji podle uplne jinych pravidel, a my do nich prinasime malost. A to i v te nejvelkolepejsi pyse a slave. Teky Duna je svet, kde pysni a mali padnou, byt by byli imperatory znameho vesmiru, a posledni jsou prvnimi. Muad Dib, prorok, ktery si vybral jmeno po postni mysi. Ani muz, ani zena, ten, ktery pretvoril jed svou mysli, a jako jed otravil nejvetsi risi vesmiru. Nadherne, velke, plne pouste a nadeje na vodu. Taky nemam citat v zahlavi auditu zbytecne.
