To, ze se venuje sermu a judu je taky videt... judo mam rad. Rika se, ze CIA/FBI a podobne, tak pri instruktazi unarmed, uci lidi, kteri bojova umeni primo nepotrebuji tak, ze projdou zakladni “rozcvickou” a instruktor rozpozna, na co maji prirozeny talent, rozviji pak jen tyto hmaty a chmaty. To mi pripadne logicke, a me samemu nejvic zustalo z juda a jiu-jitsu. Proste ten typ instinktivniho pouziti neceho, co pouzivam cele roky. Samozrejme nekdo, kdo neco fakt umi, ma stesti, nebo zbran, nebo moment prekvapeni, tak me sejme jak komara. 65 kilo je 65 kilo. Zaroven mam taky rad noze nosene strenkou dolu, nebo pak do krize.
Vzdy se mi libily... to je fuk.
Na Slovensku jsem cvicil kendo, a hrozne se mi libily tekniky utoku z taseni.
Zas ten druh boje, kde prvni dobra, jinak nazdar. Mozna noze do krize vypadaji neprakticy, a vlastne taky jsou, ale kdyz umis jednu vec blbe, a jeste hur druhou vec levou rukou, je to vcelku zabava.
Nejzabavnejsi je to s ziletkovimi nozi na koberce.
Fakt bych se chtel naucit hazet, ale nejak mi to furt nejde, nemuzu to vychytat tak, aby to bylo duveryhodne uzitecne.
Pritom treba tenisakem na 10-15m trefim 7 z 10 nasadu od smetaku, ale bud mam blby noze, nebo na to jdu nejak uplne blbe,... nevim. Zkouknul jsem videa, ztravil tim mesic, kazdy den do zemdleni ruky, furt nic. 3 z 8 neni pro me presvedcive, a to navic jeste to nejde udelat z pohybu, pac vzdalenost neni na vahu noze prilis variabilni, 7-12 kroku, ale jestli je to 7 nebo 12 uz je pak fakt rozdil.
Asiby clovek musel nosit ruzne druhy vrhacich predmetu a vybirat.
Ale za ten for to nestoji.
Jednou si najdu cas na hrst shurikenu, to mi ovsem zas pripadne hrozne neprakticke k noseni. Takovy peprovy sprej.
Ale dat s tim cyrkusove cislo a obreslit zenskou u dveri dostaje mi pripadne cool.
A nikdy jsem to nevidel na zivo nikoho dat...
A tak.
„že se mohl živit jako kopáč a nepotřeboval k tomu žádné nářadí, si mě prohlížel a snažil se přitom vypadat nenápadně. Lidé jeho rozměrů obvykle necítí potřebu chovat se nenápadně, a proto to neumí. Zbraně neměl. Pokud ano, nosil je skrytě a byl tedy něco úplně jiného, než za co se vydával. Ve džbánu zbývalo posledních pár hltů a já netoužil vidět, kolik špíny je usazené na dně. Zvedl jsem se a pomalu kráčel k východu. Levou ruku jsem měl jen kousek od nože na opasku – od toho nošeného rukojetí dolů určeného k bleskovému tasení.
Ke svému štěstí po zbrani nesáhl, jen se zvedl ze židle, nakročil se a rozmáchl, aby mě jediným úderem srazil k zemi. Byl rychlý, to ano, a na chlapy z jeho ulice nebo vesnice to určitě stačilo. Odsunul jsem se z osy jeho útoku, podklouzl pod jeho hákem, vedl útočící pěst dolů, druhou rukou mu podebral loket a za vydatné pomoci jeho vlastní hybnosti ho saltem poslal k zemi. Podlaha zaduněla, ruch v sále utichl, všichni teď zírali naším směrem. Ještě stále jsem držel jeho pravačku, loket fixovaný stehnem a páku na jeho zápěstí připravenou k utažení. Nárt nohy jsem měl položený na jeho krku.“
Citace z knihy
Koniáš: Vlk samotář
Žamboch, Miroslav