Vis co, treba Burkhar. Ja toho klika mam dost rad, je chytry, vtipny, jenze mu chybi jedna vlastnost : “nema vkus kdy uz staci”
On provokuje just stejne jak ja, jenze ja, tesne nez mi rozbiji hubu, skoncim to tak, aby se utocnik smal. Je to muj cit, muj dar.
Burkhar tohle taky citi, on vi, ze uz se nikdo nesmeje, jenze se boji v ten moment schodit sam sebe. Boji se, ze by to vyznelo trapne, nebo tak neco. Tak jeste pritlaci.
A zatim, co vim, vzdycky mu nekdo rozbil hubu.
Tim jej nepomlouvam, to je priklad, a myslim velmi dobry. Muzu se plest, dokonce muzu i lhat, muzu byt takovy nebo makovy, ale to umeni odejit, nez se zacne strilet, to je mocne.
A tak vznika pozvolna zniceny clovek. Ja jej musim vykopnout z hospody, kazdy mu dava do drzky, uz jej ani nikam nezvou.
Tak zaplatis za sve ego, za strach nebyt nejlepsi, nesbirat lajky a vetsinou spis zkoncit trapne, nepochopene, jinak, nez sis pral.
Nerad davam bany proto, ze verim, ze clovek se muze ucit. Ne zmenit, to ne. Ale ucit.
Fake it, till you make it.
Kazdopadne rozbit mu hubu taky nepomohlo.