A pár dalších připomínek toho, jak se dá s primitivními nástroji dělat vyspělá kamenická práce... jasně, pánové archeologové si představují, že pilou se dá kámen řezat jen s lidskou silou. Ono to jde, ale většinou jen v případě pískovce nebo mramoru... ale granit nebo diorit takhle zcela jistě tehdy neporcovali...:
Přesnost ve zlomcích milimetru. Tohle se mělo dít pomocí kamenů a písku, nekonečným leštěním, kterým se ta otesaná plocha vyrovnala. Jeden můj kamarád, totální ignorant všech těchto faktů, mi je schopen neustálě přednášet tuhle školní teorii jako pravdu: Stačilo hodně lidí a hodně času a mohli to udělat. Když pominu zcela pomýlenou představu o starověku, kde by nikdo nedělal nic jiného, než neustále něco vrtal a leštil po deseti a staletí, kolik toho tam je, tak hlavní věcí je naprostá nemožnost takto docílit hladkého povrchu. A proš mu to nedochází? Protože ten člověk nikdy nevzal do ruky brusný papír a nezkusil si obrousit ani špalek dřeva - měkkého materiálu, neporovnatelného s granitem. Při ručním broušení není možné dodržet stejnou intenzitu brusu v tak velké ploše, dřív nebo později vzniknou probroušené oblasti, které už nikdy nevyrováte a povrch nikdy nebude rovný...
Krásně viditelná stopa řezu, každá jedna drážka znamená jeden tah cyklus řezu. To muselo projet kamenem jako nůž máslem.
Pilové řezy do kamene z Peru:
Pár klasických kamenických uchyláren z Puma Punku... dnes by se to nejspíš dělalo litím do formy, protože dělat to z kamene je extrémně obtížné díky vnitřním úhlům... Naši předkové se patrně místo zemědelství, náboženství a válek strašně nudili, když mohli desítky let pracovat na jednom takovém kamenu... a těch tam jsou tisíce...
A tohle nemá smysl snad ani komentovat - čímpak dělali takhle přesné, dokonalé vývrty? Když neměli ani vrták, ani elektřinu? Rybí kostičkou?
A tohle jako naprostý vrchol jemnosti a přesnosti. Dokonale frézovaná (ano, frézovaná, jinak to nejde) dřážka s vývrty...
Začínáms i říkat, že největším neštěstím humanitních studií, jako je archeologie a podobné obory je to, že lidi tam nikdy neměli nic společného s technikou a patrně doma fakt nikdy ani nezkoušeli vyvrtat díru do zdi. Jsou tak zcela odcizení od toho, jak se skutečně kámen opracovává a jak se podobné věci dělají, takže místo, aby použili jasné vysvětlení, tak zkoušejí všechno zplácat jen z toho, co mají k dispozici na místě. Jenže, to místo je staré tisíce, spíš desetitisíce let! Jestli tam někdy nějaké nástroje a stroje byly, tak už je nikdo dnes nenajde. Když by někdo dneska našel náš dělostřelecký bunkr a vedle něj mušličku, to si opravdu bude myslet, že jsme postavili něco takového pomocí mušličky? Exkurze ve světě techniky by těmhle chytrákům víc než prospěla. Ukazuje, jak může být izolace nějakého vědního oboru zhoubná.