GATTA_NERA: zvláštní ale je, že moji známí - spolužáci ze ZŠ - si tohle nevybavují, popř. jen mlhavě - něco jako když jsme měli např. "besedu s lidovými milicemi" :D

To mi přijde taky jako zajímavá otázka - jestli to, že každej z nás se bál jinýho druhu hrůzy - někdo upírů, někdo toho, že prostě umře, někdo války - je proto, že každej jsme jinej osobnostní typ, nebo - pokud by člověk bral i to, že existuje reinkarnace - tak každej umíral v minulých životech za nějakých okolností a často právě násilně - takže jeden se děsí zvířat, druhej zbraní atd.

Já třeba mám vlastně doteď fobii z uzavřenejch místností, kde je hodně lidí. Jednou (už hodně dávno) na jedné vyhlídkové věži, jsem dostala hysterickej záchvat, protože bylo vedro a lidi po úzkým schodišti proudili jak nahoru, tak dolů, v jednom úseku ale tam bylo takový odpočívadýlko, kam jsem se omylem dostala, a právě jak tam kolem byla spousta lidí a nebylo tam okno, tak jsem začala vyšilovat, že se tam všichni udusíme:) Stejně jako nesnáším, když se zastaví metro v tunelu a okolo je hodně lidí - v poloprázdným se to dá snýst.

Takže by bylo zajímavý vědět, kde je příčina a následek. Jestli pokud jsem se v dětství děsila koncentráku, takže když se teď dostanu do nějaké situace, která odpovídá té mé představě, tak začnu panikařit - anebo ejsli člověk má fakt zkušenost z minulýho života - že třeba se fakt někde udusil - v plynové komoře, v dole, atd - takže tyto situace ho nejvíc děsí ze všech životních situací.

No, asi to nezjistíme :)

Dětské strachy | Moje-rodina.cz
http://www.moje-rodina.cz/vychova-deti/detske-strachy

Já jsem v dětství nemohla spát, protože jsem slýchala kroky, to trvalo pár let, viděla jsem různé duchy a měla velmi barvité sny. Dodnes se mi špatně spí, asi se pořád bojím, kdo mě v noci navštíví....

Jako předškolní mrně jsem ze spaní strašně křičela, s někým se hádala a často prý nebylo možný mě ani pořádně vzbudit. Tyhle noční můry či co to bylo trvaly asi dva roky co si pamatuju, nepomáhaly ani nějáký pilule na spaní od doktorky. Měla jsem společný pokoj se starším bráchou a když odjel do lázní, rodiče se báli, že to bude ještě horší. Paradoxně byl ale klid. Pak to tak nějak samo přešlo.

Až celkem nedávno mi došlo, z čeho celá tahle sranda asi vznikla. Brácha je starší o pět let a dostal k devátým narozeninám od dědečka švýcarský zavírací nůž. No a jednou jsme se hádali o nějakou ptákovinu a on mi řekl, že mě v noci zabije. A pak se mi o něm docela často zdávalo no. Ani nevím, kdy přesně to přestalo, mám pocit, že když jsme začali chodit do školy a on na mě musel cestou dohlídnout.

mohl bych o tom napsat stohy A4ek, ale zkracene: jako dite jsem mival halucinace (jednoduche az vylozene realne), dosud nevim proc presne k tomu doslo. ale trvalo to zhruba tak 3/4 roku, nez me rodice presvedcili o tom, ze vidim nesmysly a ze se na jejich pozorovani a analyzovani mam vykaslat. teprve za dalsich 10 let jsem zjistil, ze se za tyhle zkusenosti na cernem trhu dost dobre plati :))