TRESEN: Měla jsem taky takové čuňátko na koleji... Třikrát denně si čistila zuby a sprchovala se, kosmetiky měla pro celý regiment, nesměla na sobě mít ani smítko, ale že se jí pod postelí válí chuchvalce prachu, to ji nechávalo chladnou.
Koupila jsem si tehdy vysavač, protože zametání už mě nebavilo. Vysávala jsem samozřejmě zásadně já, na těch 4 m² mi to naštěstí moc nevadilo. Ale jednou jsem přijela po delší době z domu a bylo vysáto. Pak se objevila spolubydlící a významně mi sdělila: "Tady zůstal takovej nepořádek, až jsem ho nakonec musela vyluxovat, TVÝM vysavačem!"
Holt když byl vysavač můj, tak se rozumělo, že luxovat budu přece já :D

Dekuji B-hu, ze mam v byte mycku. Jsem sice tvor, ktery si po sobe vsechno myje hned a i behem vareni, ale napr. po hojne navstivenem vecirku je to k nezaplaceni.

S láskou vzpomínám na paní Janu, kterou jsme s kamarádem chytli na spolubydlení v ČB. My dvě osmnáctiletá ucha, ona v kristova letech, po rozvodu a s labilní psychikou. První, seznamovací večer se nám nabídla, že vyzdobí byt, protože tak trochu kreslí, bude vařit pro všechny a prostě nám bude dohromady fajn. Inu, proč ne.
Za pár dní se na dveřích od hajzlu objevil kartonový čtverec 15x15cm, v němž byl rukou pečlivou vykroužen puntík R10cm. Dlouho jsem opatrně chodil okolo, co je to za šifru a záchod pro jistotu nepoužíval, než jsem nedopatřením nahlédl do jejího pokoje. Těmi puntíky byly vyzdobeny tři stěny ze čtyř! Další se prostě začaly vyskytovat random po bytě. Tuze nepochopený art.
Pak začala vařit. Přišel jsem ve dvě ráno s kamarádem co u mě měl přespat, kuchyň jak po výbuchu a na plotně pánev s třaslavou průhlednou homogenní hmotou ve tvaru pyramidy. Kamarád, jak byl v dobrém rozmaru to polil čajem z borůvkového listí (jejím). Hmota chytla brutální fialovošedý odstín a ráno byla pryč. Čtrnáct dní jsem se bál usnout s představou hmoty, která žije pod ledničkou a o půlnoci vyleze okusovat mi palce u nohou.
Celé to skončilo na jejích věčných nedoplatcích, návštěvách jejích dětí (vychovaných "volnou metodou") a když nám začala pokládat neslušné návrhy (jaro s námi mlátilo, ale tuhle paní snad ani s pytlem na hlavě), sebrali jsme se a utíkali bydlet na koleje...

MASOO: kolikrát větší, než kluci...
já teď bydlím se dvěma, naštěstí se teda velmi brzy obě stěhujou a já pak taky - byt není úplně vyhovující... ale jedna ze slečen bydlí prvně sama, takže se učí samostatnosti a taky úplně nechápe, že odpadky se vynáší, když je koš plný a uklízí se po sobě linka po vaření a meje se nádobí... to jsou ty maminky a myčky...

Tohle sem patří: :)


Jinak já teď šťastně bydlím sám, ale ještě před pár měsíci to bylo peklo. Bydlel jsem sice se studentkama, ale slečny myslím ani nevěděly, jak se ovládá mop, nebo že se koš sám nevynáší. Obvyklej trik bylo po naplnění koše dát vedle něj tašku ze supermarketu a tu plnit a když se naplnila tak další... Velikej úspěch mívaly ty papírový tašky, který se na spodu hned rozmočily a buď se přilepily k podlaze nebo obsah vytekl po kuchyni. Já jsem introvert, takže nakonec jsem zatnul zuby a jen počítal dny, kdy se budu stěhovat :)