DUNICAN: Když u jedné knihy (myslím, že šlo o jednu ze starozákonních), našli její dříve neznámý prastarý opis, překvapilo je, že oproti známé verzi se lišil jen ve dvou řádcích.
Orální kultura s vyvinula svoje mechanismy proto, aby texty ochránila před proměnou: Homérovy eposy jsou veršované, kterážto forma umožňuje rekonstruovat zapomenutá slova. Tóru se učila speciální vrstva židovské společnosti zpaměti - navíc, v orální kultuře byla paměť trénována na tak rozsáhlé pamatování (myslím, že kognitivní psychologie by potvrdila, že kdybychom se na to specializovali, jsou toho stále schopni i průměrní jedinci, chce to jen trénink).
Ale jinak: máš pravdu, Homérovy eposy dnes rozhodně nemají stejnou podobu. Z katalogizačních pramenů se usuzuje, že jich bylo podstatně víc a je možné, že Illiada a Oddysea nebyly ty nejdůležitější z nich, ale všechny záznamy lehly polem v Alexandrijské knihovně.