SULTHAN: Nejsem ajťák, takže nevylučuju kontext, ve kterém je takové rozlišení nevyhnutelné. Nakonec existuje spousta rozličného žargonu nesrozumitelného mimo obor.
A ano, budeš se divit, ale diskuse o tom, co je v jazyce užitečné, je něco tak samozřejmého jako že ráno vyjde slunko. Jazyk je totiž komunikační nástroj, takže pokud nemá tuto funkci, svou užitečnost ztrácí. A pokud není dostatečně srozumitelný, tak nemůže sloužit k dorozumění a ztrácí tento svůj účel. Prostě, když budeš tvrdit, že tráva má růžovou barvu, že tobě se ta věta takhle líbí víc, tak je to sice hezký, ale pokud nejde o něco velmi specifického (jako že když na louce trávy dozrávají, tak opravdu můžou jít do růžova, protože taky sesychají a spousta kytek používá červená barviva jako UV filtr), tak je to pitomost. Jako že ty tvoje data vs. datumy jsou taky velmi specifická záležitost velmi úzkého komunikačního spektra, kromě botanika nebo impresionisty je pro všechny ta tráva zelená a data taková nebo onaká jdou rozlišit vcelku jednoduše.
Elegance použití jazyka, tedy aby to bylo kultivované, hezké apod., to je taky naprostá samozřejmost, pokud člověk nechce vypadat jako buran, od toho jsou zase ta pravidla, která nemusí být nutně kodifikovaná, ale každý trochu akulturovaný jedinec ví, že když si chce domluvit schůzku s ředitelem čehosi, tak mu nenapíše Helevole, naraž bečku, se stavim, ale napíše Vážený pane, rád bych se s vámi sešel ve věci xyz. A špatně napsanou knihu od dobře napsané, to pozná jenom trochu zkušenější čtenář, nemusí to nutně být bohemista.
Pravidla - mno, pravidla se nedají absolutně kodifikovat, na to je jazyk příliš variabilní. Ona je v poslední době tendence k deskriptivní lingvistice, tedy postup, kdy se neuvažuje o správnosti, ale o skutečném používání jazyka (opakem je lingvistika preskriptivní, kdy se vynucuje užití nějaké normy).
Ano, ve škole se učí, že něco se píše tak a něco onak a tak to prostě je, protože PRAVIDLÁÁÁÁ, ale zrovna v jazyce je to s těmi tvrdými pravidly... (a tím zároveň reaguju na
KURE): On je rozdíl mezi pravidly ve smyslu té příručky pro žáky ZŠ, mezi databází ÚJČ a mezi pravidly použití jazyka jako takovými.
Děckám je potřeba dodat jednoduchá a jasná sdělení, teprve až zvládají ten základ, lze rozebírat nějaké situace, kdy je něco trochu jinak než obvykle, že je to nějaká výjimka, která vznikla z něčeho a úzus se změnil, takže zůstala akorát tahle fráze, ale obecně to už říkáme jinak.
On je významový rozdíl mezi Vezmi to ze stolu a vezmi to se stolu. A ano, to druhé je archaismus, není to "podle pravidel", nicméně někdo si na archaismy potrpí, protože je konserva, někdo prostě chodil do školy před padesáti lety, někdo ty archaismy zná, ale používá je pouze v případě, že současný úzus neposkytuje vhodný nástroj k tomu, co chce vyjádřit. Ale "špatně" je vzít něco se stolu pouze pro úču, která se bude zoufale držet toho, že archaismy nejsou podle "pravidel", takže jsou špatně a máš za tři, Vomáčko, tvoje argumenty, že jsi chtěl dát důraz na to, že to někdo vzal z povrchu stolu, nikoli ze šuplete, jsou pitomé a zlé a falešné, protože tady jsem nositelem pravdy já, její veličenstvo úča.
Pravidla pravopisu nejsou pozadu, spíš je to jako učebnice stolařiny, teorie je tak nějak jasná, ale bez kombinace hlubších teoretických znalostí a praktické zkušenosti se podle slovníku a gramatické příručky jazyk kloudně nenaučíš.
PRAASHEK: újčavy praví, že lze akceptovat, ne, že je to bezva nápad - a v prismatu současného trendu k deskriptivní lingvistice to znamená, že lidi to používaj, nemáme donucovací prostředky, tak co už s tím.
Ono je kouzlo jazyka, každého, že obsahuje spoustu redundancí. Takže to suché sdělení se dá sdělit jednoduše nebo složitě a barvitě, a obě verze se dají udělat funkčně a elegantně, nebo totálně zpraseně.