Veškerá literatura, až na pár elitních výjimek, je únikové čtivo a promývačka mozku. To není žádná doména červené knihovny. Někdo hltá Dicka Francise, někdo Vlastu Javořickou.
(Teda zrovna Javořická mi k srdci teda fakt nepřirostla. Ale zato jsem se během psaní dizertace odreagovávala softporno-harlekýnkami a po porodu, navíc vycitlivělá od kojení, jsem jela jak závislačka v Barbaře Cartland. ;))
Ale jinak nesouhlasím s tím dělením [červená knihovna = brak] vs. [kvalitní literatura se zamilovanou tematikou -> šup zařadit do jiného žánru, ať se nestydíme, že si to půjčujem]. Imho je to prostě všechno milostná literatura, něco sračka a brak, něco kvalita. Pročpak asi tolik ženských hltá i dneska Jane Austenovou (a Agathu Christie, for that matter, která má detektivky prošpikované milostnými příběhy), pročpak ji cituje kdekdo od Bollywoodu (Bride and Prejudice) po Deník Bridget Jones. Pro tu sociální satiru to nebude. :)