KAIRRA: otázkou je, kým je hlavně milostná literatura vyčleňována, že ano.
Docla zajímavý postřeh z literatury fantasy - kolik znáte fantasy autorek? Tedy těch, co se prosadily? Já shodou okolností osobně Petru Neomillnerovou a ta dodává k problematice ženského psaní, že píše-li žena, která chce, aby jí akceptovali muži, musí být dvakrát tak drsná a krutá ve své tvorbě, aby na to chlapi přistoupili.
Ono vůbec... pojem "ženské psaní" je už trochu dehonestující.

ZUZKAOU: Tak to já znám dámu, která byla tak zamilovaná do jednoho úžasného hrdiny z jistého amerického filmu, že zůstala sama, protože nedokázala najít nikoho, kdo by se mu podobal. :)

KAIRRA: Tohle téma sem naopak zapadá perfektně, se podívej na záhlaví. :)

ZUZKAOU: to mě uklidnilo, zažívám v posledních předtřicítkových letech to samé :D

ARGANNAH:
ZUZKAOU:
blbý je, že já s váma souhlasím a ta debata asi umře :))) rozhodně jsme se dostaly k tématu, které je už dost široké a ne příliš zapadající do klubu. Ale i tak: je rozhodně zajímavé, že se milostná literatura (film, seriály,..) staly nejsilnějším symptomem nějakého společenského problému/ů, ať už jejich samotná obliba a produkce, nebo ono opovržení a upozaděnost

Jinak na uhrančivé hrdiny jsem nikdy nebyla. A jediní dva hrdinové, kteří ve mě vzbuzovali nějaké větší citové zaujetí byl Vinetou (9-11 let) a 10. Doctor Who (29 let). Ale to není milostná literatura ale skoro... scifi...

A kde jsem k takovéhle opožděné pubertě přišla moc netuším, jako rozklíčovala jsem kvůli jakým aspektům, a že to vlastně mám i u reálných patrnerů, ale jako byl to fakt divný stav ;-)

Ale uklidnila mě kolegyně (psychiatrička - psychoterapeutka) 42 let, 5 letý syn, skutečně spokojené manželství, která se přiznala, že platonicky miluje toho upíra ze Stmívání.

zajímavá debata, škoda, že se nestíhám účastnit... nehledě na to, že - jak koukám - nemám ani potřebné znalosti :)

KAIRRA: A ty si myslíš, nadneseně řečeno, že všechny ty ženy čtou Cartlandku a touží po svém démonickém vévodovi? Imho tohle má o moc víc společného s klimatem ve společnosti, které není zrovna nakloněné trvalým vztahům, než s červenou knihovnou nebo s pornem. Udám-li svůj vlastní příklad, já si např. čtením o lásce právě kompenzuju to, že žiju ve šťastném, monogamním svazku, který nehodlám ničit kvůli nějakým hormonálním hnutím, ale přesto mě mrzí, že už nikdy nezažiju s nějakým chlapem tu fázi zamilovanosti. Imho červená knihovna v tomhle má naopak blahodárný vliv - ženská si uleví při čtení knížky a pak nemá tolik tendenci hledat si romance v reálném světě.

KAIRRA:
ZUZKAOU: čímž nechci říkat že je to vina té literatury! Jen že není pravda, že se to neděje a bohužel asi dost často

ARGANNAH: no, nechci zobecňovat, ale víš kolik žen se rozvádí
/rozchází právě proto, že jejich muž jaksi nedospěl ke zmíněnému ideálu a ony jsou ochotné to zkoušet donekonečna s dalšími a očekávat a očekávat? Nesuď podle pár funkčních partnerství která třeba znáš, nezapomeň, že jde opět o jednu určitou sféru (nechci říkat inteligenční, ale prostě víš jak to je s těmi výhledy z bubliny)..

AETHER: Na tvém místě bych Cartlandku nechala raději spát. :D

A pokud jde o ty škodlivé účinky milostných románků, tak tady bych se hádala. To je přece stejné jako tvrdit, že porno je hrozně škodlivé, protože ukazuje mužům ty nepravěpodobné prsaté štíhlé dračice a po jeho shlédnutí bude automaticky následovat deprese typu "kruci, co já to mám doma, mám přece automatický nárok na pornoherečku v posteli, to není fér, že Máňa má dvacet kilo navíc a vytahaná prsa."

Ad Austenová: mě nešlo ani tak o to, že je tam důležitá sociální kritika, jako o to, že ten článek je typický příklad, jak se omlouvá milostná zápletka tím, že "chudák autorka o ničem jiném ani psát nemohla, nic jiného přece neznala", a zdůrazňuje se, že ale i když je to milostné (fuj fuj), tak je to jakože vykompenzováno jinými kvalitami, např. sociální kritikou/jemnou ironií/bravurním popisem postav/doplň dle libosti. A že "ty milostné problémy" jí jenom slouží jako záminka k něčemu ohromně kvalitnímu, takže jí je teda odpustíme.

Jinak ja vidim v cervene knihovne jedno velke uskali - ze totiz spousta lidi (tady asi spis skutecne zen) to necte kvuli relaxu a s vedomim, ze se jedna o znacne zkresleny a nepravdepodobny obraz sveta, misto toho to vnimaji jako urcitou maximu, ktere se ma dosahnout, skvely fungujici vztah (coz mimochodem v tech knizkach casto ani neni, konci to v lepsim pripade svatbou, o tom dalsim zivote a jestli to vubec fungovalo, se nedozvime) ale ma maloktera doma a dost casto jsem se setkala s tim, ze si zenske mysli, ze na to jako maji nejaky automaticky narok, ze to proste neni fer, ze v zivote nejsou happy endy...
ARGANNAH: ta socialni kritika je u Austenove sice mozna patrna, ale nejvetsi jeji plus je zpusob, jakym modeluje postavy, driv jsem to tak nevnimala, ale treba Emma je v tomhle ohledu perfektni, kdyz si clovek precte vice jejich del, vidi tam i jakysi vyvoj, s tim prisla v historii literatury v danem zanru myslim jako prvni. A uveritelna, plasticka psychologie postav se v cervene knihovne moc nepotka, vse byva bud velmi papirove, nebo v lepsim pripade uveritelne, ale prvoplanove. Jako holka jsem, stejne jako ORIKA ujizdela na babiccine cervene knihovne, vzdycky o prazdninach jsem precetla celorocni produkci Veceru pod lampou, ktere odebirala (mimochodem nejlepsi byla Barbara Cartland a Jaromira Huettlova;), cetla jsem ale i jine veci, prave Austenova mi tenkrat ale nic nerikala, prislo mi to prekombinovane a zbytecne roztahane. Ted Austenovou miluju a trochu se bojim sahnout po Cartlandove, bojim se, ze uz to nebude ono...

ZUZKAOU: moje velká láska byl petr I. z rožmberka ;)

ona naše sklepní knihovna skrývala velké poklady nejrůznějších žánrů :)

ORIKA: většina studentek historie a archeologie k tomu přišla skrzevá slabost pro Jindřicha z Lipé ;-)))

A originální červenou knihovnu závidím. Po babičce a praprarodičích máme sice velmi rozsáhlou knihovnu, ale neb to všichni byli intelektuálové, tak z laciného čtení jen rodokapsy.

ZUZKAOU: to tak ráda čtu ;) v období nějakých 11-13 jsem si doslova ujela na prvorepublikové červené knihovně, vyhrabala jsem doma ve sklepě obrovskou zásobu knih tohoto ražení po babičce a s nadšením se do toho ponořila, nestydím se říct, že jsem to doslova žrala :)
a poté následovala vaňková, objevila jsem ji v 7 třídě a stála u zrodu mé lásky k historii, díky jejím knihám jsem se začala zajímat o přemyslovce :)

AETHER: Nejsem literární teoretik, já to jenom čtu a píšu. :o) Takže možná že trochu moc generalizuju. :)

AETHER: No nevím. Přijde mi, že dokonce i v případě těch vyložených klasiků, jako Austenová, se jejich přítomnost v zlatém fondu světové literatury musí tak nějak vysvětlovat stylem "ale tam nejde o to, že se milujou, to jí tak nějak odpustíme, tam hlavně jde o tu sociální kritiku!" Podívej, jak podávají Austenovou na Wikipedii:

V centru dění obvykle stojí mladá žena (nebo několik mladých žen), jejíž problémy jsou typickými pro mladé, neprovdané ženy z vyšší vrstvy na začátku 19. století. Nutno říct, že většinou souvisí s možností či nemožností dosáhnout společensky vhodného sňatku. Pro dnešní emancipované čtenáře se tento přístup může zdát otrocký, ale je nutné si uvědomit, že pro soudobou ženu byl společensky přijatelný sňatek jediným způsobem, jak dosáhnout sociálních jistot a v podstatě i sociálního uznání (pokud ovšem nebyla ochotná obtěžovat rodinu příbuzných nebo se živit jako guvernantka). Tyto milostné problémy autorce slouží k výtečnému detailnímu popisu soudobé společnosti. Celkový pohled na popisovanou společnost se zdá být mírně satirický, ale nepřestává být laskavý, a přestože příběhy mají morální podtext, moralita vyplývá ze samotného děje – autorka nechává čtenáře, aby si ji našel, a nesklouzává k laciné didaktičnosti.

Nemyslím, že je třeba to nějak komentovat.

KAIRRA: Cože!!!!!! :DDDDDDDDDDDDD

(Neboj, můžeš mu vyřídit, že a) "příliš dobré" to není, b) reakce chlapů na Písmáku dokazujou, že je to vážně čtení pro ženské. :))

ARGANNAH: já taky :)) Ale například můj muž si odmítl přečíst jednu tvoji erotickou povídku, protože, cituji, "se bál, že by to bylo příliš dobré", což si překládám jako obavu z přílišného ponoření se do věci, na kterou mají muži zřejmě jiné požadavky, než jsou literárni kvality..