ARGANNAH: teď mě tak napadá - co hrozného se v dětství musí člověku stát, aby se zamiloval do Darcyho a žil proto sám?...

TANAIS: To rozhodně. A zase za to nemohl ten film - z toho, co mi vyprávěla o svém dětství, bylo celkem jasné, co za tím je

ARGANNAH: že se pozná ona, to je jedno, hlavně, že jí nepoznáme my... hmm.. možná.. :-)

ZUZKAOU: Marka Darcyho z Bridget Jones (kruci, jestli je na nyxu, tak teď se pozná)

ARGANNAH: a do jakýho?

ARGANNAH: to už je však patologický jev :)

KAIRRA: otázkou je, kým je hlavně milostná literatura vyčleňována, že ano.
Docla zajímavý postřeh z literatury fantasy - kolik znáte fantasy autorek? Tedy těch, co se prosadily? Já shodou okolností osobně Petru Neomillnerovou a ta dodává k problematice ženského psaní, že píše-li žena, která chce, aby jí akceptovali muži, musí být dvakrát tak drsná a krutá ve své tvorbě, aby na to chlapi přistoupili.
Ono vůbec... pojem "ženské psaní" je už trochu dehonestující.

ZUZKAOU: Tak to já znám dámu, která byla tak zamilovaná do jednoho úžasného hrdiny z jistého amerického filmu, že zůstala sama, protože nedokázala najít nikoho, kdo by se mu podobal. :)

KAIRRA: Tohle téma sem naopak zapadá perfektně, se podívej na záhlaví. :)

ZUZKAOU: to mě uklidnilo, zažívám v posledních předtřicítkových letech to samé :D

ARGANNAH:
ZUZKAOU:
blbý je, že já s váma souhlasím a ta debata asi umře :))) rozhodně jsme se dostaly k tématu, které je už dost široké a ne příliš zapadající do klubu. Ale i tak: je rozhodně zajímavé, že se milostná literatura (film, seriály,..) staly nejsilnějším symptomem nějakého společenského problému/ů, ať už jejich samotná obliba a produkce, nebo ono opovržení a upozaděnost

Jinak na uhrančivé hrdiny jsem nikdy nebyla. A jediní dva hrdinové, kteří ve mě vzbuzovali nějaké větší citové zaujetí byl Vinetou (9-11 let) a 10. Doctor Who (29 let). Ale to není milostná literatura ale skoro... scifi...

A kde jsem k takovéhle opožděné pubertě přišla moc netuším, jako rozklíčovala jsem kvůli jakým aspektům, a že to vlastně mám i u reálných patrnerů, ale jako byl to fakt divný stav ;-)

Ale uklidnila mě kolegyně (psychiatrička - psychoterapeutka) 42 let, 5 letý syn, skutečně spokojené manželství, která se přiznala, že platonicky miluje toho upíra ze Stmívání.

zajímavá debata, škoda, že se nestíhám účastnit... nehledě na to, že - jak koukám - nemám ani potřebné znalosti :)

KAIRRA: A ty si myslíš, nadneseně řečeno, že všechny ty ženy čtou Cartlandku a touží po svém démonickém vévodovi? Imho tohle má o moc víc společného s klimatem ve společnosti, které není zrovna nakloněné trvalým vztahům, než s červenou knihovnou nebo s pornem. Udám-li svůj vlastní příklad, já si např. čtením o lásce právě kompenzuju to, že žiju ve šťastném, monogamním svazku, který nehodlám ničit kvůli nějakým hormonálním hnutím, ale přesto mě mrzí, že už nikdy nezažiju s nějakým chlapem tu fázi zamilovanosti. Imho červená knihovna v tomhle má naopak blahodárný vliv - ženská si uleví při čtení knížky a pak nemá tolik tendenci hledat si romance v reálném světě.

KAIRRA:
ZUZKAOU: čímž nechci říkat že je to vina té literatury! Jen že není pravda, že se to neděje a bohužel asi dost často

ARGANNAH: no, nechci zobecňovat, ale víš kolik žen se rozvádí
/rozchází právě proto, že jejich muž jaksi nedospěl ke zmíněnému ideálu a ony jsou ochotné to zkoušet donekonečna s dalšími a očekávat a očekávat? Nesuď podle pár funkčních partnerství která třeba znáš, nezapomeň, že jde opět o jednu určitou sféru (nechci říkat inteligenční, ale prostě víš jak to je s těmi výhledy z bubliny)..

AETHER: Na tvém místě bych Cartlandku nechala raději spát. :D

A pokud jde o ty škodlivé účinky milostných románků, tak tady bych se hádala. To je přece stejné jako tvrdit, že porno je hrozně škodlivé, protože ukazuje mužům ty nepravěpodobné prsaté štíhlé dračice a po jeho shlédnutí bude automaticky následovat deprese typu "kruci, co já to mám doma, mám přece automatický nárok na pornoherečku v posteli, to není fér, že Máňa má dvacet kilo navíc a vytahaná prsa."

Ad Austenová: mě nešlo ani tak o to, že je tam důležitá sociální kritika, jako o to, že ten článek je typický příklad, jak se omlouvá milostná zápletka tím, že "chudák autorka o ničem jiném ani psát nemohla, nic jiného přece neznala", a zdůrazňuje se, že ale i když je to milostné (fuj fuj), tak je to jakože vykompenzováno jinými kvalitami, např. sociální kritikou/jemnou ironií/bravurním popisem postav/doplň dle libosti. A že "ty milostné problémy" jí jenom slouží jako záminka k něčemu ohromně kvalitnímu, takže jí je teda odpustíme.

Jinak ja vidim v cervene knihovne jedno velke uskali - ze totiz spousta lidi (tady asi spis skutecne zen) to necte kvuli relaxu a s vedomim, ze se jedna o znacne zkresleny a nepravdepodobny obraz sveta, misto toho to vnimaji jako urcitou maximu, ktere se ma dosahnout, skvely fungujici vztah (coz mimochodem v tech knizkach casto ani neni, konci to v lepsim pripade svatbou, o tom dalsim zivote a jestli to vubec fungovalo, se nedozvime) ale ma maloktera doma a dost casto jsem se setkala s tim, ze si zenske mysli, ze na to jako maji nejaky automaticky narok, ze to proste neni fer, ze v zivote nejsou happy endy...
ARGANNAH: ta socialni kritika je u Austenove sice mozna patrna, ale nejvetsi jeji plus je zpusob, jakym modeluje postavy, driv jsem to tak nevnimala, ale treba Emma je v tomhle ohledu perfektni, kdyz si clovek precte vice jejich del, vidi tam i jakysi vyvoj, s tim prisla v historii literatury v danem zanru myslim jako prvni. A uveritelna, plasticka psychologie postav se v cervene knihovne moc nepotka, vse byva bud velmi papirove, nebo v lepsim pripade uveritelne, ale prvoplanove. Jako holka jsem, stejne jako ORIKA ujizdela na babiccine cervene knihovne, vzdycky o prazdninach jsem precetla celorocni produkci Veceru pod lampou, ktere odebirala (mimochodem nejlepsi byla Barbara Cartland a Jaromira Huettlova;), cetla jsem ale i jine veci, prave Austenova mi tenkrat ale nic nerikala, prislo mi to prekombinovane a zbytecne roztahane. Ted Austenovou miluju a trochu se bojim sahnout po Cartlandove, bojim se, ze uz to nebude ono...