OTAVA: tak v tom případě řešením je podporovat růst kompetencí Evropského parlamentu na úkor těhle "nikým nevolených elit", který ať je jaký chce, tak rozhodně není "nikým nevolený" :-)
podívej, co je "levicově orientované", to je strašně dobově podmíněné: tradičně (před stalinistickými totalitně-socialistickými režimy) se obecně předpokládalo, že "levicový" je ten, kdo chce méně zákazů (odtud označení "liberalismus")
faktem je, že to, že ti někdo něco nezakáže stát ti ještě nezaručuje, že ti nezakáže někdo soukromě: a právě od toho je třeba nějaký veřejný prostor - v podstatě proto, aby tam určité věci nemohly být zakázány/nařízeny. prostě aby občan existoval i jinak, než jen v kontextu ekonomických vztahů (zákazník, obchodník, zaměstnanec, zaměstnavatel, apod.). ekonomická interakce je důležitá a snahy nějak jí zakazovat většinou marné - ale není to jediná lidská aktivita, prostě pro některé další aspekty lidství/občanství se to nehodí.
klidně můžu chtít prosazovat minimální stát a současně být eurofederalista: protože k čemu mi bude minimální národní stát, když kousek dál za hranicema se dostane k moci nějaká diktatura, která třeba bude do ekonomiky nějak svévolně intervenovat a poškodí tím trh i v rámci mého minimálního národního státu? (která ale současně v rámci dohody o volném obchodu ani nesmí zavést nějaká cla, apod.)
je fakt, že třeba američtí libertariáni bývají lokální patrioti a často odmítají kompetence federální vlády. a já bych se ani nebránil, aby "evropská federace" měla poněkud jinak vymyšlené kompetence, než je to v USA, které přeci jen vznikly v době, kdy jet z jednoho konce země na druhý mohlo znamenat strávit třeba i několik týdnů jízdou na koni... tady jsou ale podmínky jiné a hlavně to strašení "levicovostí" EU je poněkud úsměvné (třeba zemědělská politika je určitě i v zájmu bohatých elit v EU, které prokazatelně existují, apod.)
jako ono bude vůbec zajímavá spousta věcí - např. nezávislost Katalánska a Skotska v rámci EU by byla velká změna, byly by to první nové členské země, které nepřišly zvenčí, ale vznikly rozpadem starých molochů (které se ve vztahu k regionům nechovají zas tak odlišně od EU byrokratů) přičemž obzvlášť zajímavé je Skotsko: mohlo by se docela dobře stát, že Velká Británie z EU vystoupí a Skotsko do ní vstoupí :-). Obě oblasti jsou mimochodem docela ekonomicky zdatné a spíše jde o "kolonie" daných centrálních vlád...
prostě se mi na tom nelíbí udělat tlustou čáru za minulostí, kdy staré byrokracie a staré centralizované národní státy byly dobře a až teď Brusel je najednou nějaká bezprecedentní "socialistická byrokracie" - mimochodem, nejvíc socialistické je Švédsko, které ale současně zatím ani nepřijalo euro (protože by na tom prodělalo a už nemohlo být tak velkoryse socialistické, jako předtím :-)
prostě se mi nelíbí ta zjednodušující schémata. na rovinu: ve většině zemí EU tak či onak pozorujeme životní styl, který se nám líbí a chceme ho sami napodobit (začátkem 90-tých let bylo populární heslo "zpátky do Evropy"). tedy včetně toho, že ti lidé mají majetek a dobře placenou práci apod. A naopak: pozorujeme třeba Putinovo Rusko, které má řadu rysů, které napodobovat nechceme: je potřeba si uvědomit, že máme na výběr mezi EU-style a Putin-style (s možnou úchylkou leda k něčemu politicky i ekonomicky naprosto příšernému, jako je třeba dnešní Maďarsko). A tahle volba je tu snad už od Rakouska Uherska, jak si uvědomovali už tehdy (i když samozřejmě vždy je tu ta naděje "budeme i po něm", ale že jo...)
Český euroskepticismus mě v dnešní situaci přijde totálně pasé a zbytečný a otázka je, kdo vlastně měl zájem na jeho rozšíření (čímž nezpochybňuju, že někteří z těch, kteří mu uvěřili, mu uvěřili "upřímně"...). Podle mě je lepší se zapojit do snažení, aby EU měla hlavu a patu - a ne do boje za její zrušení.