SCHWEPZ:já na to nechci klikat, ale z toho, co kopíruješ, usuzuji, že nemá pravdu.
EU právo je nadřazeno vnitrostátním zákonům v zásadě bez výhrad (vysvětlení viz třeba kauza Costa v. Enel), ale je tam řada omezení daná kompetencemi stanovenými primárním právu a způsobem, jakým jsou ty normy přijímány.
S ústavním právem je to trochu složitější, EU je pořád ještě alespoň napůl mezinárodní organizace, kde jsou si členové rovni a bla bla bla, nicméně vytváří svůj vlastní právní systém, který se všichni zavázali dodržovat, a který bez nadřazenosti jaksi nemůže fungovat. Němci s tím mají dlouhodobě problém, a jako vůdčí právní vzor v našem kulturním okruhu se s tím vezeme i my, ale kauzy Solange I. a Solange II to v zásadě vyřešily, za podmínky, že EU existuje v souladu se základními ústavními principy, v tomto případě Německa, a chrání základní práva občanů členských zemí, což dělá, protože ECJ má ústavní normy členských zemí za jeden z pramenů práva při rozhodování, společně s judikaturou ECtHR.
Problém je aktuálně východní Evropa, která se rozhodla, že je pro ně závazné jen to, co se jim líbí, a primární právo je nezajímá, a pak třeba
tímhle do toho hází vidle i Němci. Prostě právo EU je složitý organismus, u kterého je vždy potřeba brát v úvahu charakter celé EU, proč vlastně existuje, a její primární právo, které přijaly všechny členské země zákonem daným způsobem (viz čl. 10 ústavy ČR), tudíž má odpovídající legitimitu, a z toho vycházet.