Já ho teda mám. Nakonec jsem podlehl. Hlavně kvůli tomu, že lidi z mého okolí čím dál míň používaj icq apod, na což jsem byl zvyklej. Nebo mají právě jen FB. Nicméně v něm nesdílím žádné odkazy nebo aplikace a nemám vůbec vyplněný profil. Proto si nemyslím, že by FB jakkoli mohl zneužít info o mě, když tam žádné nemám. Jediné, co mi vadí, je to neomezené označování fotek.
To, že úroveň příspěvků na FB je z drtivé většiny ubohá, ví asi každej + to nesmyslnný zakládání skupin: "Dáme dohromady 1 000 lidí, co poslouchají drum and bass?", "Nemáme rádi reklamy během fimů! Fůůůj!" - toto se líbí x tisíc lidem; to je prostě trapný. Na jednu stranu obdivuju (nebo spíš nechápu), co si tam jsou lidi schopný dát do statusu. Řešit svoje osobní problémy s někým na skle, kde si to všichni přečtou a každej se tomu vysměje; to nevím jestli je odvaha nebo dmnce.
Docela se směju dnešním médiím (a tím se dostávám k tomu, co jsem chtěl říci), kteří FB přikládají hroznou váhu. Hlavně veřejnoprávní ČT, kterou obšas ale pravidelně sleduju online, se na fb odkazuje snad pořád. V ranním vysílání tam moderátoři pořád čtou nějaký pindy, co jim na zeď píšou infantilní histerky k tématům, co se zrovna probírají. Hydepark: jestli dojde nějakej fakt inteligentní dotaz, tak v drtivém případě určo ne z FB. V rádiích se taky dozvíš, že s nima můžeš jít pokecat na FB. Ve večerních zprávách ti moderátor řekne, že k tomu a tomu tématu DOKONCE (( dokonce!!no to je revoluce úplně)) vznikla na FB skupina, která proti "tomu" brojí.
Nechápu, proč se kolem toho dělá takovej humbuk? V čem to je tak revoluční? Co pozitivního to přineslo? Jako je to efektivnější jak Libimseti, ale tj tak asi všchno.
Pro mě to je strašně krásnej důkaz o tom, jak jsou dnešní mladí upe mimo. Ale tak to byli asi za jakékoli doby - ale určitě jste se ráno na vlakovým nádraží na odjezdové tabuli nedočetli, že vztah toho a toho byl plný nesmírné lásky, porozumění a citů, trval asi 5 dní a pak se to z ničeho nic rozpadlo jak bábovečka z písku, pan X je z toho strašně smutnej, je mu do breku a neví, co si počít, a paní Y je naprostá pííča.