CORDELL: v principu máš pravdu - nemá smysl hledat si výmluvy, má smysl hledat způsoby, jak tuhle konfiguraci osobnosti 1) využít, protože pokud už dokážeš dosáhnout superfokusu/flow, tak předvádíš výkony, o kterejch se lidem bez ADHD ani nezdá, 2) kompenzovat v oblastech, kdy to zasahuje do kvality života tebe i lidí kolem. Ale stejně, jako je pro člověka třeba s dyslexií opravdu fuška naučit se správně pravopis a potřebuje k tomu veškerý soustředění, kterýho je schopen, velmi dlouhej čas a veškerou možnou pomoc, radu a podporu, tak je tomu podle mě i u lidí s ADHD. Tím, že budeš takové lidi, kteří objektivně mají změněnou nervovou soustavu, nálepkovat jako "neschopný", nepomůžeš ničemu. Jen prohloubíš jejich dlouhodobý pocity méněcennosti a nedostatečnosti, který už tak maj na základě životních failů do velký míry zapříčiněnejch ADHD - což rozhodně není nejlepší motivační proces pro jakoukoliv změnu.
BTW, na svým ADHD pracuju už rok s odbornou pomocí a bylo velmi úlevný zjistit, že za základ své "lemplovitosti" nemůžu. Že má objektivní příčinu, proč s tím ani po dost intenzivní a mnohaletý snaze pomoct si sama neslavím velké úspěchy. To mě ale nezbavuje zodpovědnosti za to, že si s tím musím poradit.
K tvému receptu - pořádnou práci mám už mnoho let, dokonce jsem si na dva roky úmyslně nadělila level "vedoucí plánování", abych se v tom jó potrénovala. Meditovat se snažím naučit už taky několik let a kéž by sis jen dokázal představit, jak obtížný je to pro někoho s tak neklidnou, impulsivní a na všechno zvědavou myslí. A rozhodně to není recept, kterej by sám o sobě zabíral v řádu týdnů nebo měsíců :)
Jinak přeju hodně štěstí do života s tímhle konstruktivním a citlivým přístupem k ostatním lidem, který jsi tu demonstroval :) Musíš to mít se sebou taky těžký.