KOLLUCHA: názor odborníka (je li k mání) je vždycky užitečný.

btw když už o tom mluvíme - někdo nějaké tipy? Plzeň?

UNREALONE: Já jsem se naučila nesoudit ani nehodnotit lidi, co nemají diagnozu od Jessicy z HowtoADHD. Nikdy nevíš, čím si daná osoba prochází (nebo spousta osob v případě nyxu). Nevíš, jestli o diagnozu vůbec stojí, jestli mají přístup k doktorovi, jestli v jejich zemi vůbec existuje diagnoza ADHD (u nás třeba neexistuje, co jsem tak pochopila btw.) a nebo třeba jestli jejich doktor není blbec. Navíc mám výrazné pochopení pro to, že by sem třeba chtěli chodit blízcí lidí s ADHD, co jsou sami "normální". Partneři, rodiče a podobně.

VALKYRA: prijde mi, ze nejcasteji uvadene priznaky ruznych neduhu a zvlast pak tech psychiatrickych, jsou napsany tak vagne, ze se v nich skoro kazdy minimalne trochu najde. neco jako horoskopy. :) a podle meho nazoru si tedy takto snadno clovek muze zacit myslet, ze ma diagnozu, kterou ve skutecnosti nema. nemyslim vsichni, nemyslim vetsina, myslim urcite procento.

UNREALONE: takhle, byla doba, kdy si tu lide vesele samodiagnostikovali intoleranci laktozy, alergii na lepek, z psychodiagnoz vselijaky poruchy osobnosti, autismus, aspergeruv syndrom a ted se podrz, v zacatcich nyxu tu frcela dokonce schizofrenie. :)

ZUZKAOU: Tak já si dávám ráno kafe a béčka mám snad dost v potravě. A na kofein jsem taky citlivá až až, mi stačí kafe v poledne a v noci pak koukám hodiny do stropu :-D

Ale říkám si, jestli by pro tebe nebylo lepší zkusit nějaký jiný typ léku. Nejsem žádný specialista, na léky jsem se při hledání infa o ADHD nijak extra nekoukala. Ale jsou asi tři nebo čtyři skupiny účinných látek, možná by tobě konkrétně zabrala nějaká jiná. A nebo samozřejmě je možné, že ti léky pomáhat nebudou Prý asi 20% nepomáhají. Úplně strašně obdivuju dr. Hallowella, který zvládl neuvěřitelnou psychiatrickou kariéru bez léků a v semdesáti pořád jede, píše knihy, dělá podcasty a nedávno založil školu.

MIGUEL: no pokud jsi ve specializované diskuzi. A někde v ne zas tak dávné historii je tu anketa jeslti někdo má či nemá diagnozu. Zkus to vyfiltrovat.

Jinak prevalence poruch pozornosti v dospělosti je okolo 5% - to fakt není nijak vzácné.

KOLLUCHA: ještě teda mě třeba nezabrala strattera - respektive nedělala žádný velký rozdíl a měla vedlejší účinky, takže jsem naznala že mi to za to nestojí. Pokud je od rána jasné, že jsem nějaká rozjetá, tak beru kofein s b-komplexem a placeby https://www.drmax.cz/happy-pills-cps-75

Mělo by to jít užívat i pravidelně, ale nějak na to zapomínám :-D . Plus teda naštěstí jsem na kofein furt citlivá, takže třeba já to nemůžu brát po 11 hodině dopolední, jinak večer budu blbě usínat.

ZUZKAOU: Selhávám prakticky ve všem v životě. Práce je pro mě nejnaléhavější, páč bez jídla a bydlení to tak nějak nejde. Ale naštěstí depky ani úzkosti nemám.

Osobně si myslím, že je v mém životě potenciál jak pro léky tak i terapii. Už jsem zařadila do života hodně věcí z HowtoADHD a značně mi to pomohlo, ale neschopnost se pořádně soustředit na povel mi vážně komplikuje život. Ale musím říct, že Habitica dělá divy s mým zapomínáním/prokrastinací. I tak. Jeden z nejdůležitějších symptomů pro mě je pocit viny spojený s tím, že cítím, že mám potenciál dokázat spoustu dobrých věcí, ale nějak mi to nejde realizovat.

KOLLUCHA: to že nezabírá psychoterpie a prášky je volovina, zejména pokud ani jendo na tobě zatím nebylo aplikováno. A ano, pokud vykazuješ znaky v dospělosti, tak si poruchou pozornosti trpěla v dětství. Na to neotřebuje člověk atestaci v dětské psychoterapii.

Nepotřebuješ specializované terapeuty či psychiatry, stačí o něco příčetnější.

Pokud se ti s tím, co dělá tvůj mozek žije mizerně - tj. selháváš ve vztazích a/nebo v práci, tak má smysl hledat nějakou medikaci. Zejména když se k poruchám pozornosti přidají úzkosti/deprese/závislosti. Psychoterapie má smysl v okamžiku, kdy potřebuješ pročistit něco co děláš a ubližuješ tím sobě, či druhým, kdy chceš měnit nějaké svoje zaběhané vzorce a nevíš jak, když nemáš ráda samu sebe a tak. A ani k tomu nepotřebuješ vyloženě selhávat.

Léky ani psychoterapie ti nezmění odlišné fungování tvého mozku, ale výrazně usnadní kompenzaci toho, že si se narodila jiná a žiješ ve světě určeném pro většinu.

Bude potřeba najít někoho příčetnějšího, kdo má volno.