KOLLUCHA: nikdo tě tu nesoudí, klid.

All, nikdo nikdy nevíte, co se děje druhýmu člověku v hlavě nebo v životě. Většina věcí v životě existuje jako spektrum. Stejně jako chřipka, někdo to snáší dobře, jiný na to umře. Někdo kašle, jiného bolí klouby. Není třeba soudit lidi jen kvůli tomu, že mají jiné projevy té samé nemoci. Neznamená to, že jsou horší nebo lepší, jsou prostě jen jiné. A pro každého člověka je zkušenost s jejich nemocí naprosto intimní a osobní.

Pozitron, "anebo to s tou poruchou soustredeni nebylo az tak zhavy", ty jsi paní doktorka Tichá nebo pan doktor Vimr, že víš tak dobře, jak žhavé to s čí poruchou bylo? Mně se tohle nelíbí, protože minimalizuješ stavy někoho cizího, o kterém nic nevíš. Já jsem možná měla na základce vyznamenání, ale i přes to, že jsem strávila 5 let na gymplu, nemám maturitu, v žádné práci (až na mou současnou) jsem nevydžela dýl jak dva roky, nemám manžela, děti, mám tak málo peněz, že s nimi mám problém vyjít, a nemám skoro žádné přátele. A mohla bych pokračovat, co všechno ve svém životě jsem ještě pokazila. Ale s mojí poruchou osobnosti to nebylo tak žhavý :-(((

VALKYRA: vzhledem k tomu, že termín ADHD se u nás začal používat až po revoluci, tak tuhle diagnozu předtím fakt nikdo mít nemohl... ale LMD jo (manžel ročník 78 tuhle diagnozu má), a ještě předtím lehká dětská encefalopatie. A v úplně nejstarší literatuře (cca 1930-1950) bys našla minimální/malou mozkovou dysfunkci.

CYBERWOLF: jj, hyperfokus na testy byl skvělej způsob, jak diagnózu nedostat s komentářem "chytrej lajdák"...

VALKYRA: podle mě z toho vyplývá, že to prostě nediagnostikovali. Hádám, že fakt, že jsi na víceletém gymnáziu stačil na to, že se s variantou LMD prostě nepočítalo. Třeba u mě se to nějak řešilo do devítky, abych se dostal na střední. Což se povedlo, jen nevím, jestli se na tom podepsala činost PPP.

Jinak ale musím říct, že to asi fakt byla lepší škola, když to srovnám se svými zážitky. K nám IQ testy taky dorazily (myslím tak ve 4. třídě) a když jsem urval jeden z nejlepších výsledků ve třídě (možná to souvisí s tím, že mě to fakt bavilo), tak pak učitelé říkali, že sice nejsem blbej, ale jsem lajdák, táta tomu nechtěl věřit a máma měla starost, abych z toho nezpychnul.

Tvl, nějak se mi tu vracejí vzpomínky, o které bych ani moc nestál...

občas mám stavy že se mnou šijou všichni čerti - jsem neklidnej, roztěkanej a plnej nevybitý energie a mám nutkání rychle se rozběhnout nebo skákat do vzduchu...což někdy i dělám, když jsem doma sám :-D, jindy zas totál panika a schýza...

poslední dobou se mi občas i povede si v tu chvíli říct "klid, dejchej, dyť se vlastně nic neděje..." a ono to docela i funguje :-)
často si to ale neuvědomím a připadám si jak ten pásovec co jsem ho viděl v zoo jak chodí ve výběhu 2x2 metry furt dokola bez zastavení

CYBERWOLF: Jj to je další věc. Pokud člověk nespňuje požadavek, aby byl kluk, co sebou furt šije, tak je automaticky diagnoza míň pravděpodobná.

A pokud někomu takhle informace k něčemu bude - já nebyl hyperaktivní nikdy.

Jak vás tak čtu, panelová sídliště budou zřejmě semeništěm poruch pozornosti.

Jinak co si já ze svých mladých let vzpomínám, tak slovo "hyperaktivita" existovalo, ale neexistovalo ADHD. To se diagnostikovalo jako LMD, přičemž LMD je trochu jiná diagnóza, nedá se mezi to dávat úplně rovnítko, ale překryv tam je značný.

Taky si vzpomínám, že to spolužáci lehkou mozkovou disfunkci vyhodnotili jako že patřím do zvláštní školy a nechtěli mě pustit do šatny. Jo, to byly časy