KOLLUCHA: Nevim, myslim, ze casto sjem pokorny, ale nekdy, kdy mi je fakt zle, tak si potrpim na profesionalitu z jejich strany, coz myslim, ze mi to nejak vraceji... Mozna. Jsem docela prisny na lidi kolem sebe, ja jsem i na sebe, i kdyz to nepusobi. A pak proste ten muj zivot... No, mel jsem docela velke ambice, resp. ja to tak nebral, ale spolecensky se to tak vnima a dle mne je docela snadne si rypnout, kdyz se to nepodari, a nebo to nejde, casto vnimam, ze lekari se radi trefuji do tohoto meho tematu tech ambic, pricemz jaksi jen znaji ten status te profese, ale nemaji informace, co jsem pro to delal a cim si prosel. Dost mne proste ty deprese poslali k zemi a jaksi nejake ambice jsou pak do hajzlu a nyni to je i bolestne, ze potkavam lidi z toho oboru a divi se, ze jsem na nizkem postu nebo se uz nikam neposunul.
Pro mne to hledani je fakt psychicky narocne a jsem desne demotivovany, plus ja tech zkusenosti mam fakt hodne, nehledal jsem jen jednou, proto jaksi jsem se zasekl u toho soucasneho psychiatra, jelikoz ten opravdu nema zle kecy jako jini. Ale jaksi nevim, kam jit nemam silu naslepo, takze asi zkusim nejaky Fokus nebo Eset znovu kontaktovat. Zatim jsem nemel stesti na moznost setkani se s tou organizaci.