CYBERWOLF: stejne bych to nemohla slibit na 100%, na me se vubec nema smysl ohlizet. jeste me napadlo zkusit vnutit syna 29. dedovi, muz bude totiz pryc.

POZITRON: já proti pátku 13. celkem nic nemám, jen bych byl skoro radši, kdybysme se sešli už v listopadu.

ANICASE: jak ty to vidíš s pátkem 13.?

POZITRON: A přišla bys? ;-)

CYBERWOLF: jsem zjistil, že 6. 12. asi nemůžu :)

SRNECEK: Máš pravdu, to nemá smysl řešit tady. Obrň se trpělivostí a běž své problémy řešit se šikovnými lékaři, které najdeš.

KOLLUCHA: No, tak saham po profesionalite, kde to jsem schopen posoudit, viz cekani x hodin, kdyz byl dohodnuty nejaky cas a argumentace ze strany lekare, ze jini cekaji jeste dele. No, pokud chteli davat jinou perspektivu, tak volili hodne neptricne slova a myslim, ze nemaji padat hodnoceni a zavery na zaklade malo informaci o mne, ale asi toto nema smysl resit tady. Ale napr. jsem zazzil psychiatricku, ktere rikam, ze spim dny, jsem demotivovany, v nicem nevidim smysl, myslim na sebevrazdu, a ze myslim, ze mam deprese, tak mi rekla, ze deprese nemam, ze ty se popisuji jinak... A humorne bylo, ze jsem ji rekl pribeh, jak mi bylo fakt zle a chtel jsem se zabit a ona jen reagovala, ze nechape duvod, proc ji to rikam, co s tim ma delat. Tak ti nevim, ale toto dle mne extra profik neni.

TRISSIE: u zdravých dětí s pomalým rozvojem pohybu se začíná od čtyř měsíců do roka, protože až tehdy je jistý, že je nutný dítěti pomoct. A funguje to jedna báseň. Asi u dětí s neurologickým postižením jsou ty potřeby rehabilitovat větší.
Já jen, aby nevyznělo, že snad vojtovka nemá po třech měsícich smysl. To by byla naprostá hloupost.

PALEONTOLOG: to sice jo, ale nikdy nedosahnes stejných výsledků, jak při zahájení terapie do tří měsíců věku - prostě tam konci okno na to, abys aktivoval paralelní nervové dráhy.

TRISSIE: k vojtovce, kdyby nebyla po 4 měsících účinná, nepoužívá se u dospělých...

SRNECEK: viz KOLLUCHA

SRNECEK: Srnečku, promiň, ale ty nepoznáš, jestli se někdo chová profesionálně. Takže to začne tím, že soudíš ty je, na základě vlastních představ o tom, jak by měl profesionál vypadat. To není moc dobrý start konverzace. A všeobecně, doktoři zpravidla nemají zapotřebí se do něčeho "trefovat". Nechtěli ti tím spíš třeba pomoct, aby ses na to podíval z nějakého jiného úhlu a pokusil se najít nějakou náhradu, když původní plán nevyšel?

Hledání doktorů je psychicky náročné pro všechny. Doporučuju https://www.znamylekar.cz/, to mi dost pomáhá. Jestli chceš nějakého psychiatra s konkrétní specializací, ptej se mezi lidmi, kteří mají stejný problém jako ty.

A abych rovnou odpověděla: je fakt problém najít doktora, co se specializuje na ADHD a já bych ti doporučila spíš specialistu na ty tvoje velké věci v emocích.

KOLLUCHA: Nevim, myslim, ze casto sjem pokorny, ale nekdy, kdy mi je fakt zle, tak si potrpim na profesionalitu z jejich strany, coz myslim, ze mi to nejak vraceji... Mozna. Jsem docela prisny na lidi kolem sebe, ja jsem i na sebe, i kdyz to nepusobi. A pak proste ten muj zivot... No, mel jsem docela velke ambice, resp. ja to tak nebral, ale spolecensky se to tak vnima a dle mne je docela snadne si rypnout, kdyz se to nepodari, a nebo to nejde, casto vnimam, ze lekari se radi trefuji do tohoto meho tematu tech ambic, pricemz jaksi jen znaji ten status te profese, ale nemaji informace, co jsem pro to delal a cim si prosel. Dost mne proste ty deprese poslali k zemi a jaksi nejake ambice jsou pak do hajzlu a nyni to je i bolestne, ze potkavam lidi z toho oboru a divi se, ze jsem na nizkem postu nebo se uz nikam neposunul.

Pro mne to hledani je fakt psychicky narocne a jsem desne demotivovany, plus ja tech zkusenosti mam fakt hodne, nehledal jsem jen jednou, proto jaksi jsem se zasekl u toho soucasneho psychiatra, jelikoz ten opravdu nema zle kecy jako jini. Ale jaksi nevim, kam jit nemam silu naslepo, takze asi zkusim nejaky Fokus nebo Eset znovu kontaktovat. Zatim jsem nemel stesti na moznost setkani se s tou organizaci.

KOLLUCHA: No, plus ja mam casto narocna obdobi, ze napr. monzost ADD odsunu, protoze resim tak velke veci v tech emocich, ze toto ej druhorade, ale posledni tydny mam na me pomery klidne, a tak venuji volny cas studiu a vidim, ze ten problem tu je... A vlastne dnes mi doslo, ze tu byl vzdy, akorat jsem to tehdy bral vice jako svou lenost. Ale kvuli tomuto jsem i malem neodmaturoval, hodiny sedel na otazkama a na VS to bylo stejne peklo, neco precist bylo nemozne a sedet u uceni...

KOLLUCHA: Soudim myslim tak, ze jsem skoro od kazdeho lekare, tj. psychiatr, psycholog, terapeut, si vyslechl nazory, jak mam zit, kde jsem udelal chyby a napr. vyroky typu, ze nic nedelam pro zmenu,a ze jini delaji vice a to jsem toho lekare videl poprve a byl s nim cca 15 min.

Ano, nad tou zmenou premyslim dlouho, vlastne jsem i zkousel jit k nekomu jinemu a tehdy to cele vyhorelo na tom, ze jsem mel schuzku na 9:30, ta osoba mne vzala v 15 hod. a divila se, ze jsem rozezleny a rikala mi, ze jini pacienti cekaji az do 18 hod., a ze dle toho, jak to spatne snasim mi doporucuje anitpsychotika. Nechapala, ze jsem ji rikal, ze mam schuzku an 9:30 a nemohu cekat jak se ona rozhodne mne vzit a venovat na to cely den. Tehdy jsem me pokusy o nahradu zavrhl.