Já mám extrémně špatnou paměť na jména. Zkouknu přednášku. Jsem nadšený a tak běžím za někým mu povyprávět co všechno zajímavého jsem se dozvěděl. A pak to vypadá asi tak "Jeden člověk říkal..., že má TO, už si nevzpomínám jak se to jmenuje, ale je že je to naprosto jasný". Perla, jednou se mi stalo, že se mě ředitel školy zeptal, jak se jmenuju a já si nemohl vzpomenou. Fakt jsem v tu chvíli nevěděl jak se jmenuju. :D

KOIRA: Je mi to jasný. Konec konců, kdybych na tom byl vysloveně špatně, asi bych už skončil s diagnozou. Máma se mnou byla prý u psychologa, ten ji poslal se mnou k psychiatrovi ale když jsme čekali v čekárně tak ten psychiatr prý brečel v ordinaci do telefonu, tak máma znervozněla a odešla. Takže jsem nikdy proper diagnozu nedostal. Možná by mě tenkrát medikovali a třeba bych na tom byl co se týče školních výkonů líp, a nebo taky ne. Kdo ví, každá věc člověka někam posune. Třeba by mě to neposunulo tam, kde mě to teď baví i bez prášků.

KOLLUCHA: Omlouvám se, trochu extrémní příměra. To je taky součást ADHD mít blbý cynický humor? Vím, že se mi stává že lidi moc můj smysl pro humor nepobírají. Obecně i když se snažím být hodně na lidi milý, tak moje vztahy bývají vratké a problematické.

POZITRON: k nezaplacení. Znám. Proč jsem šla do krámu? Well, nevím. Proč jdu touhle cestou, když mám jít jinudy? Já jsem teď chtěla něco říct, nevíte co? Proč že jsem svolala tu schůzku? Pak nevypadejme jako zmatená lesní včela...

KOIRA: vyborny je taky nekomu volat a jakmile to zvedne, tak uz nevedet, proc volas. :)

LWEEK: Užívej si to. Mě se celkem běžně stává, že dojdu na nějaký místo, něco udělám a až cestou zpátky si uvědomim, že důvod, pro kterej jsem tam šla, zůstal nevyřešenej. Neudržim v paměti absolutně nic. Vyprávění historek je skákání z jednoho na druhý. Mám ADHD jak z praku a ten stav, co tam popisujou a připadá ti extrémní, je pro mě bez prášků celkem běžná denní realita.

LWEEK: Valium je benzák. S tím je problém, protože to se úplně stejným způsobem zneužívá dneska. Na ADHD se odedávna používají stimulanty. Ritalin se používá od šedesátých let.

k psychofarmakům nemám moc velkou důvěru. Vždycky říkám, můžeteme mi useknout ruce, utrhnout nohy, ale prosím neberte mi koule a mozek. x)
Já ti doporučuju si nastudovat, co je to ableismus, co jsou to psychofarmaka a potom si dát dlouhou meditaci na téma "jak se asi mají lidé, kteří mají opravdové problémy a ta psychofarmaka opravdu potřebují a opravdu jim pomáhají". Já tě ujišťuju, že Strattera mi koule neutrhla.

LWEEK: Na vlastním podnikání je super, že si tam určuješ vlastní tempo. Tady to většinou lidi moc nechápou, ale ono je ideální mít svoji normální práci a k tomu mít bokem to podnikání. A s normální prací seknout až ve chvíli, kdy tě to podnikání živí nejmíň stejně dobře.
Už sis taky několikrát stěžoval, jak tě ovlivňuje odmítnutí ostatních. Zkus mrknout rejection sensitive dysphoria, to mívají lidi s ADHD často.

LWEEK: ADHD je "spectrum disorder". Jinými slovy, můžeš ho mít hodně nebo málo a může to ovlivňovat do různé míry různé části tvého života. Nelam si hlavu s tím, že máš některé věci trochu jinak než další lidi, co o tom píšou na internetu.

LWEEK: Vis co, ono to tu bude vzdycky v nejaky mire. Si myslim. Cim vic nactes a nakoukas a zkusis treba aplikovat nejaky tipy, muze ti to zkvalitnit zivot nebo pomoct v reseni nejaky situace. Mam porad horsi dny, ale uz jsem schopna detekovat proc a nevycitat si to a priste to treba udelat jinak / ohlidat. Ale jsou situace, u nichz jsem proste jen prijala, ze na nich nikdy nic nezmenim. Protoze to nejde. Muzu se naucit delat si poznamky a pak min skakat lidem do reci. Ale ta impulzivita treba, s tou neudelam nic, i kdyz se snazim az beda.

Pročítal jsem si příručku z webu Nepozorní. Co mě na tom celém mate je to, že mnoho z toho je mi povědomé, ale nikdy jsem neměl věci dohnané do úplného extrému. Například, že zapomenu koupit jednu z pěti položek při nákupu, to jo. Ale že bych po cestě zapomněl že jdu nakoupit. To se mi asi ještě nestalo. Stejně tak jsem schopný udržet pozornost při přednášce když mě zajímá třeba i dvě hodiny. Ale když mě nezajímá, tak asi tak pět minut a pak už bloudím po jiných galaxiích svých myšlenek. Stejně tak nemám problém se na hodinu někde natáhnout a jen tak ležet. Umím dokonce i vypnout myšlenky a nemyslet. Prostě všechny ty potíže které mám, jsou víceméně přežitelné. Jsem schopný dobře fungovat, byť v trochu jiném režimu než běžní lidé. Ale je pravda, že mám tendenci rozjet hodně věcí a nechat se tím zavalit. Nedotahovat věci, oddalovat, prokrastinovat. Je to takové jako na houpačce. Jednou je všechno úplně v pohodě a nic se neděje, a někdy se to všechno sesype jako hrad z karet.

LWEEK: Na ADHD se používají roky ty samé stimulanty. Určitě to není tak, že by to z tebe udělalo zombie. Až teď v poslední době nastaly nějaké změny, ale hlavně v tom, že se přišlo na to, jak to udělat, aby se ty stimulanty uvolňovaly postupně.

LWEEK: Podle mě bys mohl opravdu benefitovat z těch léků. Mě to strašně srovnalo. I když tam jsou pořád výkyvy a občas se nedaří, tak celkově podávám mnohem konzistentější výkony. A lepší.

LWEEK: To s těmi benefity do zblbnutí opakuje Ned Hallowell. Že máme mysl jako motor závodního auta s brzdama od kola :-))

LWEEK: muze z toho taky vyplynout potreba se nejakym zpusobem osamostatnit.

PALEONTOLOG: V jednom videu na YT jsem slyšel, že lidé s ADHD syndromem jsou právě vyborní v pracech, které vyžadují hyperfocus. Tj, hasiči, policisté, záchranáři, adrenalinový sportovci apod. Takže z toho mi vyplývá, že do toho spadají i řidiči F1. :) Ale chápu, že to měla být metafora. Já docela vím, čeho jsem schopný a za jakých okolností, ale dost často se to nepotkává s tím jak jsou nastavený firmy. Což je pochopitelný. Proč by firma měla nastavovat procesy podle potřeb 4% populace. Ale zase když už se to povede, tak to funguje parádně. Dobrým příkladem byl třeba Steve Jobs. I když on byl celkově extrémním případem.

To je to co mě hodně zajímá. Jak vlastně prodat to co je na mě unikátní a má to hodnotu, když ale firma neví že to chce. Navíc to zní dost problematicky - zaměstnávat někoho s mentální disfunkcí. Ten název ADHD vlastně evokuje dojem, že lidé s tímto syndromem jsou kryplové neschopní normálně fungovat. Ale už tam není to Bé, že to přináší i zajímavé benefity.

LWEEK: clovek by mel rekl respektovat svy moznosti. Kdyz je clovek mladej tak ma ambice, to je jasny. Ale casem se to ozve samo.
bejt zavodnikem formule 1 co si v kazdym druhym zavode v pulce rozbije drzku ... to nepotesi ani jeho, ani tym, nakonec ani ty divaky :)

Tak různě s tím bojuju. Je to dar a prokletí v jednom. Říkám si ale, že by bylo lepší s tím nebojovat. Zkráta když jsem ryba, tak bych neměl šplhat po stromech, ale měl bych třeba plavat. To je snadno pochopitelné, ale hůř aplikovatelné do reality. Ještě jsem nečetl inzerát, hledáme do firmy programátora s ADD syndromem. :) Každopádně tohle všechno je teď pro mě nové a doufám, že bych v tom mohl najít nějaké odpovědi.

LWEEK: Chapu. Ten odhad taky nemam. A s tim, ze bych mela podavat nejaky konstatni vykon vlastne vubec nesouznim a nedokazu to. Jako muz to mas vlastne asi narocnejsi, od muzu se to asi bezne ocekava bez vyjimek a omluv.

PAKOBYLKA_: Jo podobně funguju taky. Ale ne vždy u všeho mi to jde. Pracuju jako programátor. Nebývám nikde moc dlouhodobě. Obvykle tam dva roky a pak mě to táhne zase jinam. Ale dost často v těch firmách bojuju s tím, že se očekává, že člověk má nějaký konstantní výkon. Existují takzvané sprinty během kterých je potřeba dodat domluvenou funkcionalitu. Někdy to jde líp, někdy hůř. Čím delší sprinty jsou, tím líp pro mne. Nejvíc trpím v krátkých sprintech kde mám na to třeba jen čtyři dny. Dva dny mi trvá sebrat sílu a pak na tom pracuju, jenže jeden den by to mělo být k dispozici ostatním pro kontrolu a to už obvykle nestíhám. A není to tak že bych dodával nějak míň než kolegové, jen to mám tak že třeba dva dny nefunguju, a pak během jednoho dne udělám práci co jiný za týden apod. Že ten výkon není vůbec odhadnutelný. A můžu se nutit sedět za počítačem jak dlouho chci, ale když to nejde tak to prostě nejde. Jako by se mi mozek vypínal a zapínal. Hodně taky záleží na okolnostech. Na projektu a na vztazích s kolegy. Čím lepší vztahy, a čím zajímavější projekt, tím víc exceluju. Čím mizernější utahanější kolektiv a nudnější práce která se třeba vyvíjí směrem kterým nechci tím víc trpím. Minulý rok se mi takhle povedlo dokonce vyhořet.

LWEEK: Nevim, nakolik popularni tip to bude, ale u me hrala a hraje roli vule. Pomaham si vzdycky tim, ze kdyz jsem prestala kourit... kdyz jsem naucila pravidelne si cistit zuby 2x denne... kdyz ono... zvladnu i tohle. Dam ro ROZUMNEJ termin, JEDEN ukol a snazim se. A kdyz prestanu, tak znova. Motivaci mam silnou i tim, ze mam dite a chci jit prikladem. Hyperfokusu jsem se naucila vyuzivat a casto si tak rozplanuju praci na mesic dopredu. A pak ji doladuju. Ale mam v praci prostor k improvizaci. Hlidam si jidelnicek a naucila jsem se odpocivat. A kdyz mam pretlak energie, uklizim, jsu na sviznou prochazku, pripadne tvorim, kdyz mam prostor. Ale je to proces na celej zivot. A porad jsem od zdi ke zdi. Zadnej stred. Nekdy je to sileny. A to nemluvim o tom, jak je to asi nekdy narocny pro moje okoli. Ale i te empatii jsem se musela ucit, stejne jako ted proste totez ucim adehadata ve skole no. V hlave mam vetu meho muze: “jasne, ze te to nebavi, je tam pomalej progres” kterou se ukotvuju a pomaha mi byt trpelivejsi a vytrvat. Coz se ne vzdy podari. :)