CYBERWOLF: Urcite mam, to vim, ale poslech je lepsi nezli cteni, pochytim vice informaci, jak jsem psal, u cteni neposedim a pul stranky mne vysaje, musim si dat pauzu, kouknout po okoli a cist dal.
KOLLUCHA: Resim nyni neco, ale to nema spojitost s tim ctenim. Mne urcite velice limituje ta neschopnost se vyklidnit, mam v sobe porad pritomnost jisteho vnitrniho pnuti nebo casto jsem ve stresu z ruznych duvodu, malokdy jsem v klidu, pokud jiz ano, tak cteni jde lepe, nicmene porad stylem, ze nevydrzim ani 5 min, dle mne nemam ani poradne ten zvyk. Nechapu, ze nekdo vydrzi hodinu a vice sedet a cist. Ja tady uz tedy asi hrabnu do detstvi, ale myslim, ze to mam naucene, jelikoz doma nikdy nebyli podminky pro klidne studium, sdileny pokoj v malem byte, muj rodic mel nejake problemy, takze nikdy nebyl klid v tom byte (nyni treba uz jen ciste to, ze ta osoba musela prechazet z mistnosti A do mistnosti B dost casto), nebyl ani stul v pokoji na praci, vse jsem delal na posteli a musela vzdy bezet TV nebo proste ruch z jine mistnosti, jelikoz holt rodic nechtel klasicke dvere, takze tam byly jen takove zatahovacky, ktere oddeli max. prostor vizualne. Laicky si myslim, ze jsem se nikdy moc nenaucil soustredit na cinnosti, jelikoz jsem porad byl jen vystaven delat aktivity v hluku. A jako decko moc prave se ani nesnazil cist, jelikoz to v tom prostredi neslo, ale vim, ze uz tehdy jsem mel problem vydrzet u knihy. Pardon, ted uz to jde nekam jinam, ale mam nyni obdobi flashbacku z detstvi a neco se mi vraci a obcas mne to rozhodi a treba vice mi dochazi, ze ty "nepracovni podminky" v mem dospivani vlastne mohly vytvorit ten soucasny stav nemoznosti vydrzet u monotonni aktivity.