KOLLUCHA: já tvrdím, že pokud dítě nepostavíme do prostředí, která se mu nepřizpůsobí, tak se na tyhle situace neadaptuje. Je za tím ta prostá logika, že aby se mohl vyvinout kompenzační mechanismus, musí nejdřív vzniknout potřeba něco kompenzovat. Taky tvrdím, že do situací, které se nepřizpůsobí, se po základce nevyhnutelně dostane, protože jsou velmi běžné. Proto se ptám, co děcko na tyhle situace připraví, když se s nimi do patnácti nesetká.
Protože to zjevně není zřejmé tak zdůrazním, že nezpochybňuju pozitivní efekty těhle přístupů, jen říkám, že ty efekty nemusejí být výhradně pozitivní a tohle vidím jako celkem zásadní riziko, které by bylo dobré nějakým způsobem adresovat (a asi to nikdo nedělá).
K úvodnímu psychologickému rozboru jen doplním, že amatérská psychologie je k ničemu.