ZUULUU: tak zrovna mně se život díky medikaci jako zázrakem proměnil. Co všechno jsem vyzkoušela předtím, jsem tu už psala.

Jinak ne každý, kdo je rozděkaný nebo neorganizovaný, má ADHD, přápadně jeho silnější podbu. Ukazuje se, že nechopnost mozku regulovat sám sebe, prostupuje mnohem víc součástmi života, než se původně myslelo. Mimo problémy s regulací emocí (kvůli které lidi dřív často dostávali dg. emočně nestabilní poruchy osobnosti apod.) jsou to problémy se spánkem, ve velkém procentu se rozvíjí různé únavové syndromy, potíže jsou v oblasti motivace a schopnosti pociťovat satisfakci, atd.
Na vině je porouchané hospodaření mozku s neurotransmitery, které má zjevně genetický základ (viz odkaz) a které nějakými pomocnými metodami fakt neodstraníš.

Točíme se tady v analogickém kruhu jako lidi v diskusích, kteří zaměňují přechodný splín za depresi a posílají těžce depresivní lidi proskočit se do lesa.

CYBERWOLF: Budeš teď taky tak hnusnej na Paleontologa, když mi bez titulu cpe terapii? Už jsi pochopil, proč tady všechny "tak hrozně dráždí"?

CYBERWOLF: ne, někdo, kdo volí od samého počátku konfrontační tón a shazuje autory ostřejších odpovědí ("skuponnová hysterie" etc.), fakt neplní roli otloukánka. navíc zpětnou vazbu dostává už nějaký čas, takže pokud by opravdu měl zájem o konstruktivní diskusi, příležitost projevit dobrou vůli měl už mnohokrát.

CYBERWOLF: Tak abych ti to vysvětlila. Já jsem si v tom příspěvku posteskla, že mám problémy s chápáním jiných lidí a udělala jsem vtip, že tobě by terapie, zaměřená na to samé, taky mohla udělat dobře. Vzhledem k tomu, že nechápeš, čím nás Paleontolog tak strašně dráždí. A ty se mě zeptáš, zda nechci titul. No, nebyl by od věci, bohužel jsem začala brát léky na ADHD dost pozdě. Tobě by zas prospěl smysl pro humor :-(

CYBERWOLF:
Mě konkrétně tím přístupem "hej, pitomci, slyšeli jste vy vůbec o něčem jiném než zování prášků?"

Jsem celkem přesvědčená, že většina lidí ve středním věku, kteří mají ADHD, už vyzkoušela leccos. Sama mám za sebou např. rogeriánskou terapii (to bylo fajn, ujasnila jsem si, co chci a nechci, a pomohlo mi to zbavit se sekundárních obtíží), KBT (to mi nesedlo), stacionář, zkoušela jsem sport (běh), jógu, několik různých léků (od SSRI po antiepileptika pro stabilizaci nálad).
Výraznější efekt mělo pouze nasazení léků na ADHD.

Je mi skoro pětačtyřicet a z dlouholetých pokusů, které k ničemu nevedly, jsem unavená. Snaha fungovat "normálně" je extrémně vysilující a já opravdu nechci, aby se mi život opět smrsknul jen marné úsilí zkrotit neustálý příval myšlenek a emocí.

Rozhodně nezpochybňuju nutnost psychohygieny, ať už má jakoukoli podobu. U mě ale různé soft metody nestačí, a léky proto beru s klidným svědomím. Být ve funkčním stavu totiž vnímám jako povinnost vůči sobě i svému okolí.