Výkřiky do tmy typu: "je přece jasné, že XY" lze myslím bezpečně identifikovat jako zcela subjektivní názor.
Osobně jsem nikdy u doktora s ničím ze svých "stavů" nebyl (občas mě to ničí, ale zatím jsem to nějak přežil).
Jak píšou v jedné chytré knize co jsem četl o ADHD - lidi co to maj jsou často zvyklí "s tím bojovat" a případnou medikaci mají sklony odmítat jakožto "projev slabosti" nebo z důvodu, že se bojí, že by to pak bez ní nešlo nebo tak něco.
Já to tak ostatně mám.
Hádal bych, že nemedikovat by mohlo být preferováno ne "dobrým" doktorem, ale podle klíče "pokud to jde, tak do sebe necpat nic co nemusíš".
Jak říkám nikdy jsem žádný prášky nebral, ale občas je mi dost blbě a v tu chvíli si říkám, jestli by to třeba nestálo za to a nezlepšilo mi kvalitu života...