VON_GILOTINE: abych nějak zareagoval na to, co píšeš, tak já to měl podobně. akorát mě zaměstnání přinutilo dělat si fóra, protože rande vous někde u hranic s výjezdem z prahy vyžadovalo fóra. mozek pochopil, že je lepší vyrazit dřív, než pak trpět ostudu a výčitky. ano, nemohl jsem za kolonu před plzní, ale jsem to já, kdo s tím mohl počítat a vysral se na to :)
tohle darebáctví ze mě vymlátila praxe. ono když na tebe čeká 10 chlapů a 4 stroje, tak přijet jako seladon o hodinku později fakt není dobrej pocit. i kdyby se zanedbali pocity dělníků, tak zůstane pocit, že jsem měl něco dozorovat a nebyl jsem u toho. ten pocit v žaludku, při psaní zápisu do stavebního denníku je takovej.. jako když musíš přejít led a nevíš jak je tlustej. nemluvě o ražbách, člověk co nepřijde včas na čelbu tam prostě nemá co dělat. u mě v oboru platí, že jakýkoliv další pracovní finesy (s velmi dobrým pocitem seberealizace) začínají dochvilností.