QUANTI: fiha, tak jsem blazen. inu stane se, diky vam jsem ted chytrejsi. dekuji!

VON_GILOTINE: ja se naucil cesky pri praci v usti nad labem, ta severni cestina je mi sympaticka, naproti tomu stredoceskej dialekt je na zbliti.

VYHULENY_UFO: to jsi stale nevytah hlavu z podpazi, ale nevadi, kazdej neco ma a zdravej clovek je jen spatne vysetrenej

VON_GILOTINE: ja jak prokrizoval republiku, tak jsem nachytal spoustu dialektismu a ted tim trapim ruzni lokalove :)

VON_GILOTINE: Jako Východočech používám odjakživa.

VON_GILOTINE: dělat si fóra = vytvořit si časovou rezervu

SUK: no ja nevim, delej to co se delalo, kdyz ja byl malej. nos si sebou knizku, casopis a cti si v nich. nikdo te se zbrani u hlavy nenuti zabijet cas na socialnich sitich behem cekani, muzes si cist na internetu nejaky vedecky texty, rozsirovat si vzdelani a nebo cist literaturu, ke ktery uz nejsou autorsky prava.

ale jako pekny vymluvy proc nechodit vcas. ja osobne jsem presvedcen o tom, ze prijit vcas do prace je celkem zivotni nutnost.
mel jsem na praxi frajera, ktery nebyl schopnej prijit v 9, ani v 10, ani v 11, ani ve 12 a ve 13h mi zavolal, ze se v noci zasek a zaspal. takovyho cloveka v praci nepotrebujes, protoze nechces proste zakaznikovi vysvetlovat, ze kolega je debil a vymlouva se na adhd. za mych mladych let to fungoval tak, ze i kdyz sem v noci chlastal do 5do rana, tak sem proste v 8h vstal a priznal v praci nebo u zakaznika, ze jsem proste mirne zlitej. v tyhle zemi se tomu kazdej zasmeje, nabidne ti kafe a oceni, ze si prisel.

VON_GILOTINE: abych nějak zareagoval na to, co píšeš, tak já to měl podobně. akorát mě zaměstnání přinutilo dělat si fóra, protože rande vous někde u hranic s výjezdem z prahy vyžadovalo fóra. mozek pochopil, že je lepší vyrazit dřív, než pak trpět ostudu a výčitky. ano, nemohl jsem za kolonu před plzní, ale jsem to já, kdo s tím mohl počítat a vysral se na to :)
tohle darebáctví ze mě vymlátila praxe. ono když na tebe čeká 10 chlapů a 4 stroje, tak přijet jako seladon o hodinku později fakt není dobrej pocit. i kdyby se zanedbali pocity dělníků, tak zůstane pocit, že jsem měl něco dozorovat a nebyl jsem u toho. ten pocit v žaludku, při psaní zápisu do stavebního denníku je takovej.. jako když musíš přejít led a nevíš jak je tlustej. nemluvě o ražbách, člověk co nepřijde včas na čelbu tam prostě nemá co dělat. u mě v oboru platí, že jakýkoliv další pracovní finesy (s velmi dobrým pocitem seberealizace) začínají dochvilností.