muj mozek to dela tak ze odmita vyrazit dokud to nebude akorat.
takze ma propocitanou zhruba idealni cas a trasu kdyz vsechno pojede na cas a vsude pujde akorat popobehnout (treba prestupy v metru)
jakmile mi cokoliv z toho jede o chvili jinak tak razem nabiram zpozdeni.

muj mozek nedokaze vyjit s predstihem. kdyz to udela okamzite se priserne nudi a vsechno hrozne trva nez prijede a stejne tam jsem pak moc brzo a nudim se dokud nedorazi druha strana a mozek je pak otraveny stejne, proc jako sme dopice dyt jsme mohli ten cas vyuzit efektivneji.

nenavidim svuj mozek

stejne lepsi nez se vymlouvat na nejaky adhd je proste sam ze sebou pracovat. vim-li, ze chodim prilis pozde nebo prilis brzo, organizuji si cas s rezervami, tak abych to stihal. radeji byt nekde drive, nez pozdeji a byt za neuctivyho.
prijit nekam vcas je zaklad schopnosti chodit do prace a obecne pracovat. nikdo neni zvedavej na cloveka, ktery misto aby prisel v domluvenych 10h, dorazi ve 14h.

LUKK: Tohle je strašně těžký vysvětlit někomu, kdo se tě ptá, a proč prostě nepřijdeš včas? A já mu na to nedokážu říct nic jinýho, než že prostě nevim, jednou si něco zapomenu, pak se z úklidu co je naplánovanej na pět minut stane deset a už se to veze, přitom prostě, co je pět minut? Nejtěžší je vysvětlit člověku, pro kterýho je to trigger, že tohle neděláš jako neúctu k němu.

LUKK: jop, celý život, a když jsem někde náhodou včas, tak se to posere jinak (třeba výluka na trati, stávka leteckých společností atp.)

VON_GILOTINE: Tohle mám různý. Někdy mi ticho nevadí, ale když se potřebuju focusovat a nejde to, funguju už léta na takových těch playlistech "music for work&study" resp. "alpha waves".

VON_GILOTINE: S tím tichem to znám velmi dobře. Já v tichu nedokážu/nechci pracovat. Teda samo dokážu, ale trpím u toho jako zvíře.

Tak mám po letech vyselektovaný seriály, který mám potichu puštěný a který mi dělaj z pracovny takovej open space. Normalizační open space, protože podkres zpravidla tvoří skvosty typu Okres na severu, Inženýrská odysea, Zákony pohybu atd.

Funguje to.

QUANTI: ja mel leta jako jedinou berli ze teda trpim tezkejma depresema a asi to mam z nich tu neschpnost focusu a soustredeny prace a dodelavani veci a roztristenost...
hlavne ten nekonecnej pocit viny kterej je zakladnim stavebnim kamenem me existence

nez jsem prisel na to, ze pocit viny mam z toho ze nedokazu vinou adhd focusovat cinnosti ktere me cini stastnejsim ci uzitecnym a namisto toho stejne jako nejsem schopen najit cas a vhodnou chvili na to uklidit si pokoj tak stejne tak nedokazu prinutit se najit vhodnou chvili na to delat i neco pro sebe nebo jinou dusesubstance-tvurnou cinnost.

papirku muzu mit milion ale mozek si stejne nahodne voli rychlost ci soustredeni bez ohledu na objektivni nutnost.

v tichu si nedokazu skoro ani cist, potrebuju nejaky kompenzacni zvuk ktery mi odtahne tu nutkavou pozornost a pak zbytkem mozku se mohu v klidu soustredit na cteni.

hodne stimming zvuku ritualu, telesnych pohybu, ruzne zvukove a raznostni intenzity.

QUANTI: jee, ahoj. :)
osvedcilo se mi davat si budiky, klidne nekolik, je to lepsi nez papirky. napr. kdyz jde o to neco nekam poslat, nastavim si na mobilu treba 2 budiky 20 minut po sobe s pripominkou. neni to zdaleka zaruka, ze nezapomenu i tak, ale sance na uspech se dost zvysuje. :) treba zapis ze ctvrtecni schuze je otazka 10 minut u notebooku a myslis, ze ho mam hotovy? je pondeli. ne, nemam a papir s poznamkama netusim, kde je.
nakupni seznam jedine do mobilu, kalendar taky.

Ahoj a díky VON_GILOTINE za nasměrování - vlastně mě nakopnul jeden článek o ADHD u dospělých, kde jsem se dost bolestně poznala ve spoustě věcí. Jsem strašně neorganizovaná. Takový ty denní běžný úkoly jsou mi kolikrát nad hlavu, někdy si píšu jednu věc (zařídit, koupit) třeba desetkrát, než na to doopravdy dojde, a stejně toho hromadu prokaučuju. Mraky papírků, desetkrát ročně pokus o používání diáře / kalendáře / nějakýho chytrýho todolistu v appce, kterej vydržím používat tři dny a jde to všechno do háje. Důležitý data si musím psát několikrát na několik míst, abych na ně nezapomněla. Na VŠ jsem jednou provařila zápis předmětů a musela vyškrabovat, co na mě zbylo. Běžně se mi stává, že když začnu pracovat, zapomenu si spustit časovač, nebo ho zapomenu vypnout, když skončím, nebo když ho zapnu, tak se mi najednou strašně chce dělat něco úplně jinýho než pracovat. Prostě ééé, makaréna...

VON_GILOTINE: no... to je hodně insightful. Nemám žádnou diagnózu, žádnej odborník mě neviděl (jen jeden terapeut před pár lety a s tím jsem si nesedla) a když mi začaly úzkostný pocity, brala jsem to teda tak, že mám úzkosti. Ale z tohohle obrázku na mě vlastně sedí mnohem víc věcí ADHD.