Ja po 3/4 roce v korporatu teda zjistuju ze nevim jestli zustanu uplne dlouho este.
Buzerace stran fiktivnich dedlajnu tasku ktere nemaji prokazatelne zadny impact a jde spise o praci pro praci, zrejme konce nikdy nedobere a prinutit muj mozek vcas odevzdavat veci ktere prokazatelne nemaji zadny skill ci purpose je prace na nekolik mesicu s kazdou picovinou.

Hesteg nahodny povzdech mozku zkurveneho 3 dekadami nelecenwho adhd

POZITRON: Kdysi jsem si vymyslela základ románu o holce, která chodila každý den v týdnu do úplně jiného zaměstnání. Jak já tě chápu :D

POZITRON: Jako clovek, co se od programatora z kanclu posunul do modu najemneho zvukare to schvaluju, jen pozor na to, ze i to ma sve nevyhody. Vzpomenout si, co je za den a kam zrovna dneska jit, kde co je, davat pozor, at si clovek nedomluvi dve schuzky v jediny den a pak ta nutnost pamatovat si misto 10 lidi 50 ...

POZITRON: měl jsem podobný nápad, ale ztroskotalo to na naprosté nedostupnosti částečných úvazků. Dneska už to možná bude lepší, bylo to pár let zpátky.

Nesmyslně mi to nezní, naopak. Akorát bacha, že pak budou chtít ať děláš těch deset věcí pořádně :)

Premyslim ted hodne o tom, proc se netesim na navrat do prace po rodicovske a asi to bude znit zvlastne, ale mne opravdu vice vyhovuje ten nesvar lidi s ADHD delat deset veci napul nez jednu poradne. Tak si rikam, ze by bylo bezva delat treba 2 zcela odlisne prace. Treba 3 dny v tydnu v kancelari a 2 dny klidne neco i rukama, u ceho se nejlepe jeste nemusi myslet. Predstava, ze chodim kazdy den do te stejne prace, koukam na ty stejne ksichty a delam tam to same, me fakt desi. Zni to asi nesmyslne, kdyz jsem nekolik let na rodicovske, nabizi se predstava stereotypu, ale to prave ne, jsem panem sveho casu, muzu si planovat aktivity i nahle dle momentalniho napadu.

... a jak "jinak" je právě ta největší detektivka.

DRABICZ: přesně. Já se do detailů nacházím v těch článcích typu "jaké to je mít partnera s ADHD" (až na to, že většinou jsou teda opačně a AD(H)D je chlap). Můj muž nemá moc rád, když takové věci řeším, má pocit, že se "škatulkuju" a že na to prostě budu jen moct všechno svádět. Ale jak píšeš, je to úplně naopak, člověk si uvědomí, že není zaplaťpámbu úplně neschopnej budižkničemu, jenom k sobě musí přistupovat jinak.

QUANTI: protože má prcek diagnostikované poruchy chování - zatim jen disortografii (u šestiletého ještě těžko definovat ACDC nebo ADD), ale žena četla nahlas nějaký ty symptomy, říkám si tvl to jsem celek já! 31 z 34 otázek! Jedeme trochu podle knihy "vidím to jinak" a tam se zmiňuje o skupině na facebooku s názvem "ADHD v dospělosti". Inu vlezl jsem tam, prošel články, osobní zkušenosti i odpovědi na pokládané otázky. Pohltilo mne to na dva dny a pak přišel ohromný pocit úlevy, že konečně jsem se našel a přišel na příčinu svých problémů ať už psychosomatických, v chování, udržení pozornosti, neschopnosti dodržet termíny atp. Pak jsem si našel tenhle chlívek a je to fajn vědět, že většina věcí je nevědomá a nejsou naschvál....takže v pohodě, je to normální, nech ten kámen spadnout a nadechni se :) dost mi to pomohlo v sebeuvědomění si sebe a tím i snahu s tím něco dělat.

QUANTI: Tak ja este 2 tyzdne dozadu netusila, ze existuje varianta bez H a tym padom ma vobec nenapadlo riesit moje "nefungovanie" tymto smerom. Jake bolo moje prekvapenie, ked som na to nahodou narazila a nasla sa v tom uplne presne. Teraz pomaly zistujem, co s tym.

MUI: nemocnice, thomayerka naptlr.

POZITRON: oh, my high school. minimalne tridni dutka kazdy pulrok. idioti.

QUANTI: tak i s impulzivitou a hyperaktivitou bylo napr. na zakladce vzdy vysvetleni c. 1: je proste zlobiva a dela to vsechno naschval, tak sup poznamka jedna, druha, treti, padesata, rodice do reditelny, napomenuti, tridni dutka atd.

nebo jsem nenáviděla být první v takových různých drahách na tělocviku - jakože, nevím, doběhnete někam, tam něco přeskočíte, pak uděláte kotrmelec a běžíte slalomem zpátky. Nikdy jsem si to nedokázala zapamatovat, vždycky jsem běžela podle těch přede mnou. Všechno to tam bylo, celou dobu. Ach jo.

ZUZKAOU: uááá, ježiš. Když si vzpomenu, kolikrát jsem třeba při hodině matiky pokresila sešit doodles nebo prostě psala básničky. Jak jsem se nedokázala soustředit na pracovní meetingy. Jenomže jak tam nebyla ta hyperaktivita a impulzivnost, tak to nikoho absolutně ani nenapadlo.