• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    UNREALONEAD(H)D - porucha pozornosti s hyperaktivitou i bez
    TILIO
    TILIO --- ---
    CYBERWOLF: Hele dobra otazka! Moje zkusenost teda je spis ta, ze brecej do piva, ale skutek utek. A kdyz na to prijde, tak mlcej a soupaj nohama, a to i v momente kdy se ozve nekdo jinej (typicky, ja - a nikdo se za me nepostavi, protoze si nechtej delat problemy nebo janevimco, i kdyz vecer budou zas nadavat u piva jak je to na hovno).

    Takze by me vlastne zajimalo, jestli moje hluboka niterna potreba neustale mlatit hlavou do ty zdi, i kdyz vim ze budu jedina, nikdo me nepodpori a nikam to nepovede, je moje ND, nebo jestli to maj nejaky NT stejne. Odpovedet nedokazu, moc malej vzorek / jenom anecdotal evidence. Ale kdyz uz se to tu resi, tak me to zaujalo velmi, prave proto ze se v tom cejtim velmi jina od ostatnich (NT) lidi.
    CYBERWOLF
    CYBERWOLF --- ---
    TILIO: já bych řek, že to takhle vnímá každej, soudě podle všudypřítomného brečení do piva. Málokdo je splachovací
    TILIO
    TILIO --- ---
    CYBERWOLF: Ne. Ale a) otazka prezentace a b) otazka jak moc te to sere? Jako, ze NT jsou zhusta schopny nektery veci "nechat plavat", protoze je to fuk, neni to jejich starost, nejsou za to placeny, nezajima je to natolik aby si delali nasili, ...?

    (Ja nevim! Ale vnimam ze to mam "jinak" jez vetsina, ze jak nabydu presvedceni ze je to spatne, tak mi dela obrovskej problem s tim koexistovat. Jak kdybych se snazila spolknout pravitko, nebo jak to popsat.)
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    CYBERWOLF
    CYBERWOLF --- ---
    Fakt vám přijde, že na to aby vás tyhle věci sraly potřebujete ADHD?
    MORKANT
    MORKANT --- ---
    Mě by fakt hodně zajímalo, jestli je ten smysl pro spravedlnost danej samotnym ADHD, nebo tou spostou osobních zkušeností s nespravedlností?
    CNV
    CNV --- ---
    Spravedlnost! Občas bych radši byla šimpanz s jednoduchým myšlením a klackem v ruce. Kdykoli vidím, jak někdo šprajcnutě trvá na něčem pomýleném, kvetu z toho. Tolik problémů pramení z toho, že někdo nedokáže překročit vlastní chybu, přitom je to tak jednoduchý, ne: uznám, vyřeším, jedu dál.
    Ale občas mi pomáhá dívat se na to "geologicky" - všechny tyhle věci jsou v celkovém měřítku věcí naprosto bezvýznamné a nemá cenu kazit si jimi už tak kraťoučký život.
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    KOIRA: moje přezdívka od ex je Dušínovka a že bych se se svou poctivostí a spravedlností měla odstěhovat někam do haj*lu.
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    WRNQ: Jo, to znám. Smysl pro spravedlnost 😂😂 taky jsem z práce odešla kvůli tomu že jsem se vztekala, jak to šéf dělá blbě a naddrzuje fuchtli, co se hezky maluje a mota si ho kolem prstu. a s ex chtěla mít rovnocennej vztah, kde teda odmakame kazdej svoji půlku. Nějak to nepochopil, urazil se a utekl 😅😅 tohle mě vždycky vyřídí a asi musím na jiný lidi působit strašně divné 😅 ale spíš mi šlo o to, jestli nějaký rady , tipy triky čím se zabývat a co nechat být a hlavně jak. Občas se mnou hýbou věci tak, že je to prostě na vyhoření. Například rozchod me rozebral snad na půl roku.
    PALEONTOLOG
    PALEONTOLOG --- ---
    TILIO: tak ta citlivost je imho sourozenec těch neadekvátních reakcí, který nejspíš všichni dobře známe. pro mě to je velkej problém při větších operacích s hotovostí, spekulace, nebo nákup/prodej něčeho většího. ze stejnýho důvodu nemůžu podnikat, protože riziko a třeba nezaplacená faktura by mě hrozně nervovaly, nemluvě o zvládání stresu při čekání na výsledek nabídky. nebo jestli bude objednávka splněná správně, a co když si bude zakoš stěžovat na nějaký věci. mě to dostává hrozně moc do vrtule, ať za mě nese to riziko na bedrech někdo jinej.
    DRABICZ
    DRABICZ --- ---
    TILIO: ano, a s mou disortografií (nespolupracující hemysféry) jsem si už začal myslet a nabývat dojmu, že chápu matiku, tak mi do toho někdo vrazil písmena a díky tomu i doteď počítám třeba 13+12 na kalkulačce :D
    TILIO
    TILIO --- ---
    WRNQ: S matikou je to tezky - moje znamka se progresivne zlepsovala jak pribejvalo abstrakce. :) A v momente kdy jsme na vejsce na analyze zacli pocitat s nekonecnama a prohlasili ze "cislo je vzdycky konecny, pojdme ho oznacit c a vysrat se na nej", tak jsem byla nejvic nejstastnejsi.

    Aneb, kazdej se vzdycky divi, "jak muzes mit matfyz s dyskalkulii?" Snadno, bratre. Protoze matematika a kupecky pocty jsou dve ruzny veci. Plus, kazdej kdo do me kdy keroval ze neumim pocitat / matiku, tak se mu dneska smeju, protoze nepochopil ani goniometrii a logaritmus, natoz teorii miry, distributivni derivaci, rozdil mezi spocetnym a nespocetnym nekonecnem. :))))))))) Lol pardon, omlouvam se za trochu autisticky matfyzacky onanie :))) a asi i trochu OT.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    DRABICZ: Do té doby, než se mi narodilo dítě, jsem měla pocit, že jsem měla úplně idylické dětství. Ty vole, to se pak rozbilo zrcadel. Zas to ale nechci nějak hrotit, každej máme v batohu něco naloženo... a rodiče to často dělali dost neúmyslně.

    TILIO: Lol, to je zajímavý s těma číslama! Každýmu už říkám, t mi nevěří vůbec nic, protože já často prostě vidím, co chci vidět! Do krve bych se hádala, že v idosu ten vlak jede v 11:08, ale ono hovno samozřejmě, stává se mi to fakt často, z matiky jsem na gymplu měla čtyřku, ale to asi diskalkulií nebude :D Ikdyž!

    Nedávno pro mě byl fakt strašlivěj objev toho, že mám pravděpodobně problém s tzv. Stálostí objektu. Takže co nevidim, to neexistuje. Už jsem to tu možná psala. Aniž bych cokoliv tušila, tak jsem to vždycky tvrdila. Co nevidim, to není! Ale to mě kurva mělo přejít asi ve třech letech!
    - Šuplíky prázdný a všude kolem mě haldy věcí.
    - Skříň bez dveří, asi abych si byla jistá, že tam ty hadry fakt jsou nebo co.
    - Když se delší dobu nevidím s milovanou osobou, propadám panice, že je konec, že mě nechce, že todle a tamto. Úplný psycho. Vysvětlit to sama sobě , natož někomu dalšímu. Jak? Čím?
    - Na stole v práci asi 3cm čtvereční pracovního místa. Je to někdy fakt twisted.
    - ruce popsaný úkolama i skoro ve 40 letech.

    Omouvám se, já mám dneska nějakou valivou.
    TILIO
    TILIO --- ---
    WRNQ: Ve stresu je to vsecko horsi asi tak milionkrat! Moje neurodivergence zahrnuje i dyskalkulii (a vubec se neptejte kolikrat jsem slysela "to neexistuje", "jsi jenom lina" apod., dyslexii kazdej zna, dyskalkulii nikdo) a kdyz jsem ve velkym stresu urcityho typu, tak mi a) silene lita pozornost, udrzim to tak 3 vteriny, a b) se podivam na cislo a hovno, bud ho vubec nezprocesuju nebo popretacim vsecky cislicka (a pak se divim jak muzou hodiny ukazovat 91:61, napr.) nebo ty cisla zamenim za podobny... meh.

    Zajimavy je ze tenhle stres urcityho typu neni skoro nikdy z neceho urgentniho v praci - tam asi nastoupi moje asd a focus je velice, velice slusnej dokud neni bezprostredni problem vyresenej (a odpadnu potom). Ale pokud je to na mezilidsky rovine (vc. obecnejsich veci jako procesy v praci, nikdo me neposloucha apod.), tak to je konec.

    ...hi ho.
    DRABICZ
    DRABICZ --- ---
    WRNQ: to nejde, vždy jsem byl vychováván, že maminka a učitelka mají vždy pravdu. Já to měl 2v1 :D :D :D Ačkoli jsem si myslel, že jsem měl hezké dětství, se svými dětmi se mi toho otevírá čím dál víc, ale na druhou stranu díky tomu vím, kterým směrem je vychovávat nechci. Je to náročné já i trpaslík jsme ADHD, moje žena má svatozář. V období silnějšího stresu buď funguju na 130% nebo na 30%. Když jsem příliš výkonný, je to fajn, když mám propad, tak ty třecí plochy jsou výrazně větší, či víc vidět a díky tomu se doma umíme dost rafnout. Ale po hádce se obejmeme, aby děti viděli, že i když se hádáme, máme se pořád rádi (což nelžeme) a že i hádka nemusí vyústit v nenávist, jak to vidí jinde kolem sebe. Jinak nastejno - holé věty bývají někdy problematické.

    MULTICAT: To je v pořádku, já se třeba naučil říkat ne a rozeznal manipulaci a hlavně se jí naučil odolávat. Naposledy mne někdo zkusil vmanipulovat kam chtěl on a ne já, a poslal jsem ho za to někam takovým způsobem, že mi za tu jebačku ještě poděkoval. To bych třeba před 10 roky neuměl. Nemyslím si, že jsem macho, ale takovej ten balanc sebeuvědomění si a zdravého sebevědomí je třeba najít. Dá se s tím pracovat a díky předchozí výchově jsem rád, že i zlé je k něčemu dobré a tak nemusím přeskakovat svoje ego - protože balanc. Jo, hrozně rád bych napsal, že jsem vyloženě vyrovnanej člověk, ale k tomuhle mám ještě daleko.
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    MULTICAT: pardon the overuse of "smajlíky"
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    DRABICZ: rozumím! :)

    Jen já to myslela tak, že si dovoluji spíš třeba pocity, myšlenky, touhy a postupně je začínám realizovat.

    Utrácet peníze si tolik dovolit nemůžu, i když si teď začínám kupovat hudbu a chci si koupit obraz od kamarádky :)

    Ty jo! A chci v létě nosit víc šaty a svoje krásný červený sandále. :)

    Malému i velkému já posílám pohlazení, to fakt dává!
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    DRABICZ: V pořádku, jen si myslím, že podporou a uznáním problému se nikdy nemůže nic zkazit.
    Moje máma je speciální pedagog a říkala mi, že jí to nikdy nějak nenapadlo, no :) Ačkoliv bych jí křivdila, kdybych tvrdila, že se mi nesnažila nijak pomoct. Ale díky bohu za to, co máme a víme dneska.


    Zhoršuje se vám stav v období silnějšího stresu? Já mám někdy pocit, že už nerozumim ani větě jednoduchý.
    DRABICZ
    DRABICZ --- ---
    WRNQ: děkuji, zahřálo to, ačkoli jsem to skrz to nepsal. A teď si představ, že je moje mamka pedagožka, paráda, ne? Děti jsou taky lidi znám, ale jakožto ADHD mám smysl pro spravedlnost, tak jesti něco nesnesu je mimo jiné ubližování dětem, proto jsem se nepřenesl přes tuším čtvrtý příběh, jelikož bych fakt měl potřebu těm nalískat, jelikož to není ani z nevědomosti, ale manipulační vypočítavosti.....Myslím, že moje žena tam dokonce taky některý z mých momentů z dětství otiskla, ale nechci to otvírat. Mimochodem když tu mamka byla, tak se jí moje žena ptala, jak že jsme vyléčili ty moje disfunkce (tenkrát ještě ACDC bylo v plenkách), tak se jí dostalo odpovědi, tak, že jsme tam přestali chodit. Výborný!

    MULTICAT: ano, mám to stejně. Od první výplaty si plním dětské sny, ať už formou cestování či jiných zážitků, kupováním hraček, (které byly za mne ty, po kterých jsem toužil, ačkoli dnes ani nejsou třeba sběratelské), utrácím za jídlo a utrácím za píčoviny, které nepotřebuju jen pro to, že prostě můžu. Ano, je to znak finanční negramotnosti, přestože mne finance živí, ale cítím se sám sebou. Vím, že až si koupím určitý počet nepotřebností, přestane to. Už se do té fáze pomalu dostávám, protože to přenechávám svým trpaslíkům. Někdo by to mohl brát jako mentální nevyzrálost nebo nezodpovědnost, ale já si tím dotvářím sebe sama. Přišlo mi, že to máš podobné a přijde mi to normální.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    DRABICZ: To je mi moc líto. Jednak proto, že se to stalo a taky proto, že tvoje maminka neušla od té doby ani krok dál.
    Na profilu Děti jsou taky lidi jsou sdílený různý traumata s dětství (vánice, rozvod, školní plavání, co nejhoršího vám rodiče rekli a podobně) a pak už jsem si to prostě musela přestat číst, nebo bych se zbláznila.
    To je právě to, ti kluci to často odnesli úplně nejhůř. Posílám tvému malému já jedno vřelé objetí.

    MULTICAT: Já jsem totiž vychovaná jako hodná PŘIČINLIVÁ holčička, co se dobře učí, jen mi vždycky říkali, že jsem takový PIMPRLE (🤦) a že je to v pořádku. Ale až v dospělosti člověku dojde, jak se vlastně celej život chová, že je pro něj těžké udržovat hlubší vztahy, soustředit se, jakoby ,, normálně " fungovat.
    Když jsem jednou byla na takový hlubší terapii, co trvala x hodin a věnovali jsme se mému dětství, celou dobu jsem jakoby odosobněně nevěděla, o co tam jde a co vlastně vůbec řešíme, i když to bylo všechno do očí bijící. Na konci jsem se rozplakala, když jsem ve svých asi 35 letech na otázku ,,a proč jsi tohle dělala?", odpověděla: "Protože nechci být nikomu na obtíž." Story of my life. Ale aspoň jsem ten chybného princip, podle kterýho se furt chovám, odhalila a pojmenovala.

    Pak to tady nemá vypadat, jak to vypadá, jeden frustrovanej člověk na druhýho a v dospělosti se všichni hrozně diví, co že je to s nima porouchanýho. Ale je zas fajn, že když nám to začnou třeba zrcadlit ty děti, my nejsme idioti a začneme to řešit, tak se dejou věci.

    Pardon za elaborát.